MÍSTO KONÁNÍ:
Slezská univerzita, Galerie Hauerova 4
Hauerova 4, Opava

Toto mezinárodní trio světově renomovaných hudebníků dokáže pracovat s neuvěřitelně širokým spektrem zvuků a nálad. Živelně se pohybuje v rozpětí od hutného energického projevu s přesahy do transovních hudebních struktur až k minimalistickým pasážím, které často vyústí do „romanticky“ zklidňujícího uvolnění. 

Liudas Mockūnas originálně propojuje to nelepší z tradice baltské jazzové a soudobé vážné hudby. Šíře jeho žánrového rozpětí sahá od freejazzu a volné improvizace, přes progresivní jazz s prvky elektroniky až po klasickou hudbu. Mockūnas je hudebník, který dokonale ovládá své nástroje a dokáže svou hru naplnit nebývalou invencí a expresivitou. Vedle klasického způsobu hry na tyto nástroje používá vlastní osobitou techniku, v níž uplatňuje cyklické dýchání, perkusivní techniky i práci s alikvótními tóny a multifonií. Ve výčtu hudebníků a souborů, s nimiž spolupracoval a dosud spolupracuje, najdeme taková jména jako Marc Ducret, Otomo Yoshihide, Vladimir Tarasov, Mats Gustafsson, Barry Guy nebo Chris Speed.

V Dánsku žijící americký kontrabasista a hráč na euphonium Tom Blancarte se již více než dvě desetiletí pohybuje na poli experimentální a improvizované hudby. Je známý hlavně z působení ve hvězdném elektroakustickém ansámblu trumpetisty Peter Evanse, z free jazzového tria Totem, z post punkovéhu kvartetu Sweet Bandirty nebo z kodaňské kapely Tactical Maybe. Blancarte neustále posouvá umění improvizace do nových poloh a rozhodně se nebojí překračovat hranice. V jeho rukou se kontrabas stává buldozerem, který smete veškeré předsudky o tomto nástroji. S nejrůznějšími kapelami absolvoval turné po Severní Americe, Japonsku a Evropě, kde hrál jak na undergorundových akcích, tak i na prestižních mezinárodních festivalech.

Christian Windfeld je dánský improvizátor, perkusionista a skladatel, absolvent Královské hudební akademie v Aarhusu v Dánsku. Windfeld je pověstný svým minimalistickým, ale vysoce expresivním přístupem k perkusním nástrojům, kdy často redukuje svou bubenickou sestavu tak, že se soustředí pouze na jeden nástroj s cílem překročit obecné vnímání jeho schopností. Vedle živého hraní s celou řadou nejrůznějších formací má na svém kontě přes 30 nahrávek jako lídr a kromě hraní se věnuje i tvorbě zvukových instalací. 

www.facebook.com/liudas.mockunas
www.marsken.com/about-tom
www.christianwindfeld.com

Spolupořadatelem akce je Ústav filmové, televizní a rozhlasové tvorby Slezské univerzity v Opavě.

Vstupné dobrovolné.

Galerie Hauerova 4, budova Slezské univerzity, Opava

Špičkový britský basklarinetista Gareth Davis se pohybuje v celé řadě kontextů od soudobé kompozice po darkambientní underground (od Ostravských dnů po label Miasmah). Díky své přizpůsobivosti – nedělá mu problém interpretovat nejnáročnější skladby, improvizovat či integrovat elektroniku – je oblíbeným partnerem skladatelů formátu Bernharda Langa nebo Rolanda Dahindena, ovšem na kontě má také řadu autorských nahrávek, zpravidla s osobnostmi typu Machinefabriek, Scanner, Elliott Sharp nebo Aidan Baker, kde vyniká jeho cit pro trpělivé a komplexní ohledávání zvuku v potemnělých meditacích.

===

Roland Dahinden – Theatre of the Mind
• Gareth Davis – basklarinet a perkuse
• Mikuláš Mrva – live electronics

Ve zvukově-prostorovém procesu se rozvíjí pět vět, které se vrství na základě aditivního principu. Dva hlavní zvukové subjekty jsou vůči sobě v ambivalentním vztahu a nestále se proměňují. Znovu se vynořující zvukové subjekty jsou si podobné a přece odlišné, změna probíhá ustavičně. Vzpomenout si na už známé tvary je během představení stále obtížnější, prakticky nemožné.

Karlheinz Stockhausen – Solo für ein Melodieinstrument mit Rückkopplung
• Gareth Davis – basklarinet
• Mikuláš Mrva – live electronics

Skladbu Solo für ein Melodieinstrument mit Rückkopplung (Sólo pro melodický nástroj se zpětnou vazbou) napsal Karlheinz Stockhausen pro libovolný melodický nástroj a elektroniku mezi lety 1965-1966 na objednávku japonské veřejnoprávní vysílací společnosti. V její původní verzi byly k provedení potřeba páskové smyčky různých délek. V sedmdesátých letech bylo na Sonologickém institutu Královské konzervatoře v nizozemském Haagu vyvinuto speciální zařízení na míru pro realizaci této skladby, které ovšem nebylo možné zapůjčit pro provedení na jiných místech. Skladba se tedy dočkala větší pozornosti až s příchodem počítačové hudby počátkem devadesátých let.

Mikuláš Mrva je experimentální hudebník působící v Praze. Hraje na baskytaru, turecké a íránské dlouhokrké loutny a elektroniku. Je členem kolektivu Stratocluster, vystupoval s PMP Ensemble a SpectrumEnsemble, příležitostně pořádá koncerty experimentální a soudobé hudby a interpretů modálních hudeb Turecka, Íránu a Indie.

Spolupořadatelem akce je Ústav filmové, televizní a rozhlasové tvorby Slezské univerzity v Opavě. Akce probíhá za podpory Ministerstva kultury ČR a Nadace život umělce.

Koncert proběhne v rámci doprovodného programu k výstavě Souostroví ve Slezance.

PRZEPYCH (PL)
Srozumitelnou reakcí na nadbytečnost je askeze. Tyranii minimalismu vzdorují osvobozující síly přebytku (pol. Przepych).
Przepych zkoumá svá vlastní omezení snížením techniky na minimum a roztažením formy na maximum. Pomocí nejmenších dostupných prostředků se snaží maximalizovat expresivní sílu. Někdy převládá pot a slzy a někdy myšlenka a umírněnost.
Kytary a bicí jako nástroje kompozice odkazují k synkretickému rocku v opoziční scéně, funk-hitting no wave a post-punku, který si přál proměnit svá omezení v neomezený prostor. Przepych je odpovědí na tyto snahy.
Členové kapely jsou známí z projektů Kurws, Ukryte Zalety Systemu (UZS), Norymberga, Pustostany a další.
przepych.bandcamp.com
facebook.com/przepychband

MONSTRE (FR)
„Minimální a upřímné lalala. Unesla je nevysvětlitelná náhoda. Dva dechy, trocha naivity, trochu čarodějnictví.“Girl avant punk z Lyonu. Bývalá trojice v duo fázi. Zvuk podobný garáži, svými prostředky post-punkový, nadšeně amatérský a minimalistický v přístupu.
https://www.facebook.com/monstrelafelure/
https://monstrelafelure.bandcamp.com/

REK
Instrumentální noise rock (bass and drums) ve složení – Cíkal (Depakine chrono, Microvomit, Stárneš) + Sokol (Nuly, India) vzešlá z podhoubí budějovického labelu NAAB. Jarda Jágr na houbovým čaji.
https://rek68.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/REKREKREK68

20.11, 17:00, Slezanka (u nohy kostela)

(Sebe)projekce: Matěj Frank

V rámci cyklu představování se mladých nejen výtvarných umělců zprostředkuje veřejnosti vhled do své tvorby a aktivit několika vybranými díly, projekcí a komentářem Matěj Frank (*1989), někdejší student Ostravské univerzity a absolvent Akademie výtvarných umění v polské Wroclawi, kde v současné době působí také jako pedagog.
V rámci (Sebe)projekce Frank představí vedle prací a projektů zabývajících se prostorem a jeho vztahem k času, lidskému tělu a pohybu i díla soustředěná na zvuk, poslech a naslouchání. Důležitá je pro Franka práce s kontextem a potenciál k interakci. Mezi široké spektrum výrazových prostředků, které Matěj Frank používá, patří jak sochy a kresby tak intermediálně koncipované projekty, instalace či performance. Nedílnou součástí jeho aktivit je spolupráce – tvůrčí s Jasmin Schaitl či Jakubem Frankem i organizační především, ale nejen s Bludným kamenem.
Kresebné aktivity Matěje Franka jsou v letošním roce realizovány v rámci stipendia polského ministra kultury a národního dědictví.

www.instagram.com/matej_frank/
www.matejfrank.wixsite.com/matej-frank

UWE BRESSNIK — KEITH ROWE 

THE MUSIC BEFORE AND BEHIND THE OBJECT /
HUDBA PŘED I ZA OBJEKTEM
9. 11. – 9. 12. 2018
Slezanka (u nohy kostela)
zahájení proběhne 8. 11. v 18 hodin ve Slezance (u nohy kostela)

před zahájením proběhne od 17 hodin zahájení výstavy Jany Mercogliano v Hovornách a v Galerii Cella
Jana Mercogliano: 0,0001-10000 lx | výstava

Hudba před i za objektem představuje dvojici umělců pohybujících se mezi světem hudby a výtvarného umění. Ač mají Keith Rowe a Uwe Bressnik odlišné pozadí tvorby a každý z nich má svou osobitou poetiku, oba dva jsou aktivní muzikanti a intenzivní zájem o představení zvuku výtvarnými prostředky je spojuje.

Keith Rowe (*1940) je pionýrem na poli improvizované hry na kytaru a zakládajícím členem legendárního britského tria AMM. V šedesátých letech se po jazzových začátcích své hudební kariéry rozhodl v rámci novoročního předsevzetí kytaru neladit a začal hrát na nástroj položený na stole, čímž otevřel celosvětová stavidla dnes už širokého proudu rozšířených technik hraní na tento nástroj. Protiváhou a zároveň nedílnou součástí jeho abstraktního přístupu k hudbě je spíše konkrétní a jasný výtvarný výraz. Ve svých dílech vychází ze silné tradice popartu, o kterém se často zapomíná, že pochází z Velké Británie a z období, ve kterém Keith Rowe studoval umění.

Uwe Bressnik (*1961) je absolventem vídeňské Vysoké školy užitého umění. Typický je pro něj transmediální přístup a konvenční umělecké žánry jako grafika, socha a malba se u něj prolínají s novými medii, hrami či sportem. Od začátku tisíciletí se soustředí také na propojení hudby a umění a pohybuje se jako autodidakt na experimentální a free impro hudební scéně.

Výstavu Bludný kámen připravil ve spolupráci s rakouským TONSPUR Kunstverain Wien, kurátory výstavy jsou Jozef Cseres a Georg Weckwerth. Výstavu je možné navštívit od středy do neděle a potrvá do 9. prosince.

Ilustrace: Uwe Bressnik, Songs for the Exhausted, 2014