Tom Djll: trumpeta, elektronika 
Axel Dörner: trumpeta, elektronika 
Tassos Tataroglou: trumpeta, elektronika 
Petr Vrba: trumpeta, elektronika 

Čtyři trumpetisté a elektroničtí hudebníci zároveň. Pocházejí ze čtyř různých zemí (USA, Německo, Řecko a Česko), ze čtyř různých generací (50., 60., 70., 80. léta), ale všichni mají společné minimálně dvě věci – jedinečný přístup ke svému nástroji, jímž je trubka, a také ambice tento nástroj rozšiřovat o speciální využití elektronických nástrojů a zařízení.

Úctyhodnou kariéru amerického trumpetisty a elektronika Toma Djlla už od 80. let charakterizuje kontinuální úsilí o rozvoj a integraci jedinečného rozšířeného jazyka trubky do elektronického zvukového prostředí, ať už pomocí nástrojů jako EMS Synthi 100, či modulárního systému Serge. Momentálně při sólových vystoupení Tom využívá první verzi softPop od Bastl Instruments a je s tímto nástrojem velmi spokojen. 

Berlínský trumpetista Axel Dörner od 90. let rozvíjí naprosto ojedinělý přístup ke hře na trumpetu, který v roce 2001 prezentoval na nahrávce s prostým názvem Trumpet – dodnes platí, že na trumpetu hraje jako nikdo jiný. Od roku 2000 absolvoval rozsáhlá koncertní turné na všech kontinentech, což vedlo k vytvoření celosvětové žánrově rozsáhlé hudební sítě s nejvýznamnějšími hudebníky současnosti. Jeho diskografie čítá v současné době více než 150 alb. 

Řecký trumpetista žijící v Bernu, Tassos Tataroglou, je multiinstrumentalistou, improvizátorem a skladatelem. Výsledkem jeho zkoumání barvy zvuku je trubka Microtone-Duplex, kterou vytvořil v roce 2017, přičemž zkombinoval většinu způsobů konstrukce žesťových nástrojů od renesance až po současnost. S využitím nástroje buď akusticky, nebo i s živou elektronikou Tassos působivě zvyšuje témbrové možnosti trubky.

Poslední člen kvarteta už zkoušel propojovat několik trumpet dohromady, kombinoval je s vibrujícími reproduktory a nízkofrekveněními generátory, dlouhodobě rád využívá všemožné preparace, zapojuje svůj nástroj do modulárního syntezátoru, nicméně snahu překročit zvukové možnosti trumpety můžeme pozorovat i v působení v zábavové kapele Poisonous Frequencies, kde Petr Vrba používá trumpetu coby maskovanou páskovskou kytaru. 

http://tomdjll.com/
http://axeldoerner.org/
https://incounterpoint.info/
https://vrrrba.cz/

Adéla Konečná – členka olomouckého kolektivu Hlubina, hudebnice a performerka aktuálně studující ve Finsku na Sibelius Academy – Music Technology. Ve své tvorbě se věnuje zvukové kompozici / dekompozici a improvizaci založené na ambientních a noisových pasážích, mezi kterými se propplétají prvky field recordingu v dialogu s elektronickými nástroji. Adéla tak velice intimně a niterně zkoumá vztahy mezi jednotlivými zvuky, které jsou odrazem vnímání prostoru v kterém se ocitáme.

https://turnthemeditationon.bandcamp.com/music

So 12. 11. 2022 | 10.00–22.00 | Praha, Humpolec, Brno, Olomouc, Opava

Opavská část akce zahrnuje komentovanou prohlídku výstavy Aly Savashevich, performance Petra Válka a koncert Michala Kindernaye (viz Itinerář cesty).

Společně s platformou Studio Performance Art (SPA) vypravujeme PerformanceBus na jednodenní cestu z Prahy přes Čechy, Moravu do Slezka a zpět. Našimi zastávkami budou kulturní instituce, parkoviště na městském okruhu a benzínové pumpy, které se stanou místy performativních intervencí.
➟ ➟ ➟
PerformanceBus odráží naší snahu dencetralizovat pozornost směřovanou k různorodým platformám, institucím i individuálním aktivitám věnujících se performance artu v různých částech ČR. Tato cesta chce být zároveň určitým gestem, vybídnutím k většímu propojování a spolupráci jednotlivých aktérů a aktérek. PerformanceBus tak můžeme vnímat jako kouzelný portál, jako poznávací zájezd nebo jako epické putování.

Řidič: Marcel
Kurátoři: Antonín Brinda & Petr Dlouhý (SPA), Matěj Frank & Kuba Frank (Bludný kámen)
Produkce: Anežka Medová
Grafika: Darja Lukjanenko

Participující umělci*umělkyně*instituce
➟ BLUDNÝ KÁMEN
➟ 8SMIČKA
➟ AVA: MOVING SPACES 
➟ BASEMENT PROJECT
➟ RURARTMAP
➟ MICHAL KINDERNAY
➟ PETR VÁLEK
➟ PAF: JINÉ VIZE 
➟ ALA SAVASHEVICH

Jízdenku můžete koupit na tomto odkazu.
Jízdenka zahrnuje cestu tam i zpět + vstup na veškerý program + kávu a čaj během cesty.
Jídlo si řeší každý individuálně. Obědová pauza je plánovaná v blízkosti IKEA, večeře proběhne v rámci rozchodu v Opavě. Po cestě budou zastávky u benzinových pump.
Omezená kapacita 35 míst.

Itinerář cesty 
➟ 09:30 meeting-point Studio ALTA
➟ 10:00 odjezd
➟ 10:30 Michal Kindernay – RurArtMap (přednáška v autobuse)
➟ 11:30 8smička (návštěva galerie, setkání s kurátorským týmem)
➟ 13:45 parkoviště Avion Shopping Park (oběd v IKEA + koncert AVA)
➟ 16:10 Basement project performance group (ORLEN Benzina, Žerůvky – Olomouc)
➟ 17:00 PAF – pásmo filmů (promítání v autobuse)
➟ 18:10 Opava (rozchod po městě s večeří, návštěva Galerie Cella a Hovoren)
➟ 19:30 Petr Válek, Michal Kindernay – performance a koncert v Matičním domě
➟ 22:00 odjezd

➟ 22:30 překvapení 
➟ 03:00 příjezd PRAHA

20. 10. v 18h
Bludný kámen/Matiční dům

Hanousek Opršál Rosilio – zvuková vynalézavost, hravost a radost z vnímání vzájemného proplétání, vystřelování a kroužení hudebních i nehudebních myšlenek. Martin Opršál a Radim Hanousek se řadu let zaměřují na zvukové propojení marimby a saxofonu či basklarinetu a na hledání nových zvukových možností, krajních poloh. V triu či kvartetu vystupují s Rolandem Dahindenem, Georgem Cremaschim, Didrikem Ingvaldsenem, nebo, jako v tomto případě, s francouzským kontrabasistou Yoramem Rosiliem.
https://marecords.bandcamp.com/…/dahinden-hanousek-opr-l-2

E Converso – V kapele E Converso spojili síly čtyři talentovaní udebníci své generace: Michal Wroblewski (saxofon), Vladimír Micenko – kontrabas, Jan Pisklák – kytara, Jan Chalupa – bicí. Jejich hudba je žánrově otevřená a nevázaně improvizující. Před pár dny vydali E Converso třetí album Pásla milá Satana (Ma Records)
https://marecords.bandcamp.com/album/p-sla-mil-satana

SCOTT CAZAN
10. 9. 2022 v 19h
Matiční dům / Bludný kámen, Matiční 2, OpavaNa třetím koncertu z cyklu Pohyby-Zvuky-Prostory, který v letošním roce pro Bludný kámen připravuje polský kurátor Paweł Szroniak, vystoupí experimentální hudebník a skladatel Scott Cazan (USA).

Scott Cazan představí skladbu, která je reinterpretací slavného videodíla Bruce Naumana „Violin Tuned D.E.A.D.“ z roku 1969, jež lze považovat za neprávem opomíjené dílo minimalistické hudby. 

https://www.youtube.com/watch?v=yMYgZJBNsm0
________________

Scott Cazan je skladatel, programátor a zvukový umělec z Los Angeles, který v současnosti žije ve Stockholmu. Pohybuje se v oblasti experimentální elektronické hudby, zabývá se kybernetikou a jevy vyplývajícími z interakce mezi člověkem a digitální technologií. Ve své práci často využívá sítě zpětných vazeb, v nichž narušení a náhodné prvky působí jako katalyzátor pro nové umělecké formy. Vystupoval s umělci jako Travis Just, Kara Feely, Ulrich Krieger, Mark Trayle, Michael Pisaro, Carmina Escobar, Carole Kim, Jana Papenbroock. Jeho hudbu můžete slyšet na albech vydaných u A Wave Press, Care Of Editions, Khalija Records a Edition Wandelweiser. Vyučoval na Kalifornské univerzitě a na Art Center College of Design a California Institute of the Arts.

http://www.scottcazan.com/
https://soundcloud.com/scottcazan

BRYAN EUBANKS & XAVIER LOPEZ
23. 8. 2022 v 19h
Matiční dům / Bludný kámen

Koncert je součástí cyklu Pohyby–Zvuky–Prostory, který v letošním roce připravuje polský kurátor Paweł Szroniak.

Koncert proběhne v návaznosti na zahájení výstavního a archivačního projektu Opava: po proudu zvuku II — Magdaléna Manderlová & Michal Kindernay.
>>> https://www.facebook.com/events/726311698672162

Druhý koncert z cyklu Pohyby-Zvuky-Prostory bude dalším pokusem o navázání nesamozřejmých vztahů mezi současnou hudbou a minimalistickým a konceptuálním uměním. Zvláštní důraz přitom bude kladen na strukturální a prostorová východiska. Vystupující umělci budou představeni jako vrcholní protagonisté méně známých tradic experimentální hudby.
Na koncertě zazní skladba Bryana Eubankse a Xaviera Lopeze, která využívá kompoziční schéma odvozené z textové partitury Spatial Event No. 9 (Disappearing Event) od Mieko Shiomi. Materiál vznikl přepisováním obsahu hudebních aktivit Eubankse a Lopeze, realizovaných dlouhodobě pod společným názvem Natural Realms. Jde o syntezátorové skladby s charakterem zvukové skulptury, jejichž základem jsou harmonické rozpory náhodných zpětných vazeb utvářející generativní rytmy.

—-

Mieko (Chieko) Shiomi – japonská skladatelka a umělkyně. V roce 1960 založila skupinu Ongaku, jejíž myšlenkou bylo zkoumání možností improvizace. Členy skupiny byli Takehisa Kosugi, Shukou Mizuno, Mikio Tojima, Gen’ichi Tsuge a Yasunao Tone. Skupina pořádala akce s umělci jako John Cage, La Monte Young a George Brecht. Hlavním zájmem skupiny byly tendence musique concrète a zvukových objektů. Členové hojně pracovali s nehudebními zvuky (včetně zvuku vysavače, rádia, nádobí), a experimentovali s použitím magnetofonového pásku. V letech 1963-1964 začala Shiomi komponovat tzv. action poems, v nichž zcela eliminovala tradiční hudební partituru ve prospěch slovních pokynů ponechaných interpretaci interpreta. V letech 1964-1965 žila v New Yorku, kam přijela na pozvání Georga Maciunase, a zapojila se do akcí pořádaných hnutím Fluxus. Zde také složila cyklus Spatial Poems. V roce 1965 se vrátila do Japonska, ale nadále zůstala v kontaktu s členy Fluxu. V letech 1965-1970 žila Mieko Shiomi v Tokiu, kde vyučovala hře na klavír. Zde také znovu navázala kontakty se členy japonské avantgardy. Po roce 1977 se soustředila na vlastní tvorbu a nadále udržovala kontakty s Fluxem. V současnosti žije v Ósace.

—-

Bryan Eubanks je americký hudebník, který ve své tvorbě používá především soprán saxofon, syntezátory, jednoduché elektronické nástroje a perkuse. Od roku 1999 působí jako sólový umělec a spolupracuje s dalšími hudebníky (mimo jiné s Chrisem Abrahamsem, Jasonem Kahnem, Ryu Hankelem, Catherine Lamb, Andrewem Lafkasem a Xavierem Lopezem). Hudební performer a skladatel minimalistických skladeb pro elektronické a akustické nástroje. Dlouhá léta působí jako organizátor koncertů a je jednou z hlavních postav berlínské experimentální scény. Spoluzaložil kolektiv Sacred Realism.

Xavier Lopez je francouzský hudebník a improvizátor. Je známý pro své kreativní využití syntezátoru a dalších elektronických a elektroakustických nástrojů. Po studiu klasické a jazzové hudby na konzervatořích v Perpignanu a Amsterdamu se jeho zájem obrátil k méně vyhraněným hudebním formám. V současné době žije v Berlíně. Je členem kolektivu Sacred Realism.

GERARD LEBIK INTERPRETUJE SZPAKOWSKÉHO | KONCERT
4. 6. 2022
Matiční dům / Bludný kámen

Gerard Lebik se ve své reinterpretaci vybraných kreseb Wacława Szpakowského z cyklu Rytmické linie pokouší vytěžit jejich zvukový potenciál. Szpakowského díla zde slouží jako jakási partitura realizovaná in situ v procesu sonifikace prostoru. Skladba, kterou Lebik představí v Olomouci, je tedy pokusem přenést dvojrozměrnost Rytmických linií do oblasti architektury za pomoci analýzy jejích akustických vlastností.

Linie rytmiczne

C4 cs. 1924
D2 ca. 1925
D1 ca. 1928
F3 ca. 1925
Untilted, series,ca. S 1939-1943
Untilted, series,ca. S 1950

http://www.msl.org.pl/…/waclaw-szpakowski-linie…

Gerard Lebik je zvukový umělec působící v oblasti improvizované, experimentální a intermediální hudby. V roce 2007 absolvoval Hudební akademii ve Vratislavi. Je autorem mnoha instalací a zvukových intervencí. Jeho tvorba je založena na stojatém vlnění, zpětné vazbě, oscilacích a rezonancích, jednoduchých tónech a bílém šumu, binaurálním a vícekanálovém zvuku. Spolupracoval mimo jiné s Keithem Rowem, Burkhardem Beinsem, Ryoko Akamou, Philem Mintonem, Davidem Maranhou, Noidem a Kasperem Toeplitzem. Je umělecký ředitel festivalu Sanatorium Dźwięku v Sokołowsku.

www.gerardlebik.net

Wacław Szpakowski (1883-1973) – polský výtvarník, architekt, fotograf a hudebník. Předchůdce geometrického umění, minimal-artu a op-artu. Průkopník polské umělecké avantgardy. Szpakowski věřil v možnost vytvoření uceleného vizuálního systému pro popis reality. Fascinovala ho rytmicky se opakující struktura přírody, její cyklická povaha, a jeho abstraktní způsob myšlení ho vedl k hledání lineárních vzorů v různých jevech vyskytujících se v přírodě, architektuře, umění a vědě. To se stalo základem pro systémy grafických zápisů nekonečných linií, které vytvořil, a pro pozdější tvorbu systémů rytmických linií. Definoval si vlastní jazyk forem a znaků, jimiž se snažil ve svých kresbách odrážet dílčí strukturu světa. Nizozemský spisovatel W. F. Hermans v jeho díle objevil „prvotní vášeň objevitelů nekonečna, objevitelů struktury světa“.

V oblasti výtvarného umění Szpakowski navrhl novou linii vývoje umění, která jej od „prapůvodního bodu“ ve starořecké kultuře přivedla přímo do současnosti – ignorujíc celou tradici vývoje iluzionistického umění založeného na reprezentaci a centrální perspektivě s rámovaným obrazem jako jeho nejtypičtějším produktem. Jeho kresby ignorují celou velkou problematiku obrazu, tak důležitou nejen pro malířství, ale i pro takzvaná nová média, tedy především fotografii a film. 

Rytmické linie jsou synkretickým dílem, protože sahají ke společným zdrojům umění a vědy, výtvarného umění a hudby, a dokonce, již symbolicky, ke společným zdrojům písma, a tedy i literatury. Rytmické linie mohou být – a tak je Matila Ghyka popisuje ve vztahu k současné matematice a starověkému vědění – současně uměleckým, hudebním i vědeckým dílem.

LYRARKESTRA+ INTERPRETUJE GRAFICKÉ PARTITURY MILANA ADAMČIAKA
9. 4. 2022
Matiční dům / Bludný kámenNový experimentální kolektiv LyrArkestra+ se opírá o kromobyčejný syntezátor Lyra 8, který v tomto případě slouží novému konceptu interpretace grafických patitur primárně českých a slovenských autorů.
Mezinárodní sestava ansámblu není pevně daná, aktuální složení: Tomáš Knoflíček (Gurun Gurun) z Ostravy, Michal Zbořil (IQ+1, B4) z Přerova, Daniel Jakeš (Jasnovidec, Koroze) z Vysokých Tater, Ken Ganfield (PIO, The MoND) z Ames, Petr Vrba (Poisonous Frequencies, Banausoi) z Prahy a Martin Nábělek (Boyse) z Banské Bystrice.
Elektronický orchestr doplňuje Eliška Kociánová, která grafické partitury na scéně převádí do autorských digitálních vizualizací.
LyrArkestra+ si pro první fázi svého fungování k interpretaci zvolili grafické partitury Milana Adamčiaka (1946-2017), slovenského skladatele, violoncellisty a muzikologa, který je známý jako autor akustických objektů, instalací a nekonvenčních hudebních nástrojů.

RHIZOM FIGHTERS
Cíkal (bicí; Depakine Chrono, Microvomit) a Vrrrbitch (dechy, elektronika; Poisonous Frequencies, PIO, IQ + 1) spolu léta hrají v nukleárním improvizačním kvartetu Bahnhoffreundshaft a radikální, naléhavý noise je i základem desky Say No To Automatism!, která vychází společnou péčí Orangerie, Stoned To Death Records a NAAB a jíž duo na koncertu pokřtí. Byť by nebylo od věci se domnívat, že redukuje-li se kvartet na duo, bude zvuk zákonitě ochuzen, v případě Rhizom Fighters se děje přesný opak – hlukové klubko je homogennější, zvenčí uzavřenější a na povrchu překvapivě hladké. Album, které je vynikajícím příkladem toho, že strukturování veškeré skutečnosti je práce zodpovědná a nepřetržitá.
https://stoned-to-death.bandcamp.com/…/say-no-to…

Trio V V R N G D N G (wrongdoing) z Berlína vytváří sonický útok ve formě experimentálního synth-noise rock/hardcore. Na živo neskutečná síla!
https://wrongdoing.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/vvrngdng

TIMBER RATTLE
je potulný hudební projekt, který pokračuje ve zkoumání souvislostí mezi prvotním zvukem, krajinou a hudbou, která se odvíjela od našich vztahů k prostoru a místu v průběhu času. Tato kontemplace se projevuje v hudbě prostorově rozlehlé i intimně zahleděné dovnitř, která se snaží vytvořit oslavné a reflexivní prostředí, které sdílí hranice s přírodou a tichem. I když se kapela nikdy příliš nevzdaluje od horských hymnů, které jsou u jejich kořenů, psaní písní – které zároveň ztělesňuje a bere v úvahu svou vlastní historii a geografii – je přesto plné hukotů, manter a zvukových experimentů. Intuitivní zkoumání palety je jemně se měnícím základem pro tajemné texty v doprovodu nástrojů zvukové oslavy setkání a prolínání země a těl, zvířat a rostlin, jazyka, života a smrti.
https://timberrattle.bandcamp.com/

FERST DEADLER IS NOT ALONE
Trvající performance, ve které může participovat libovolný počet diváků. Bezpečné hřiště, kde si každý účastník zvolí druh zážitku, který chce mít: osobní, kolektivní nebo kombinaci obou. Účastníci se mohou sblížit s různými druhy objektů v prostoru a zapojit všechny smysly.
https://www.youtube.com/watch?v=SbKJG60Y7us…

V cyklu (Sebe)projekce, v němž dlouhodobě představujeme tvrobu mladých autorů a autorek z Opavy a okolí, vystoupí hudebník, textař a výtvarník Jan Prokeš (*1982).

Jako výtvarník začal tvořit už v dětství na opavské ZUŠ, následně na Střední uměleckoprůmyslové škole v Opavě studoval obor Propagační výtvarnictví, kde se také začal věnovat malbě pod dohledem akademického malíře Karla Žaludy. Po střední škole pokračoval ve studiu na Ostravské univerzitě pod vedením akademického malíře Daniela Balabána (2002–2005). Po ukončení studií se živil jako grafik a později jako učitel výtvarné výchovy na soukromém ostravském gymnáziu. Výtvarné tvorbě a grafice se dále věnuje.

Od šestnácti let prošel školením kytaristů Jana Glose (Groovies, Gary Rostock a HC3) a jeho učitele Petra Krásného. Z kapel, kterými za svou hudební kariéru prošel, stojí za zmínku Mišima – folkové duo s kytaristou Pavlem Macháčem a Johny proCash crew s Jiřím Zavadilem, Ondřejem Bartošem, Petrem Schreierem a Danielem Volným.

V aktuálním projektu Digital Jockey dává Honza Prokeš konkrétní tvar celé své dlouholeté hudební a textové tvorbě. Inspirací se mu stala synthpopová mystika, kterou poznal ve filmech Johna Carpentera. Původní záměr skládat 16ti bitové podklady (basová a rytmická linka) na počítači (odtud také název Digital Jockey jako současná aktualizace Disc Jockey) postupně posunul do stravitelnější popové formy. Ve svých současných písních Digital Jockey hraje na kytaru, foukací harmoniku a zpívá, basu a rytmiku dále programuje.

Railroad Concrète

Duo tvoří Heidrun Schramm a JD Zazie, vzniklo v roce 2017 a je založeno na aktuálních zvucích vlaků, které umělkyně užívají ze svých osobních archivů terénních nahrávek. Fascinovány těmito zvuky, které je den co den provází, se soustředí na vlakové hluky, rezonance, sonické krajiny, signály, sociální zvuky a kvality akustiky nádražních budov.

Railroad Concrète konstantně rozvíjí zvukové materuály ve svých kompozicích a zvukových instalacích, kde se zvukové zdroje pohybují mezi konkrétností a abstrakcí a jsou v dokonalé symbióze.

Stanislav Abrahám

Zvukový umělec, hudebník, pedagog.
Jako zvukový designér spolupracoval s řadou umělců v různých audiovizuálních projektech v podobě tanečního divadla, filmu, live cinema, instalací, rozhlasových pořadů či mappingu. Jako pedagog vedl řadu workshopů o nahrávání pro různé umělecké instituce. V současnosti působí jako zvukový designér v Českém Rozhlase a ve volném čase se věnuje také muzikoterapeutické praxi. Jeho vystoupení bývají kombinací ambientních zvukových ploch a terénních nahrávek, doplněných o hru na kameny, fujaru, gong nebo sundrum.