VĚTRNÉ KRAJINY
Galerie Cella a Hovorny
21.9.–30.11.2023
Vernisáž proběhne ve středu 20.9. v 18h před Hovornami a následně v Galerii Cella v Opavě.

Kurátorka: Lenka Dolanová

Karel Adamus, Kateřina Boudriot–Bažantová, Valentin Držkovic, Ladislava Gažiová, Tomáš Hrůza, Michal Kindernay, Milan Maur, Tomáš Moravec, Jan Poupě, Jindřich Prucha, Zdenek Rykr, Helena Salichová, František Scholtz, Adéla Součková, Lucie Vítková

Grafické řešení: Klára Zahrádková
Architektura: Matěj Frank

Výstava zkoumá způsoby zachycení extrémních meteorologických situací. Mezní zkušenosti související s počasím se stávají odrazem vnitřního světa, ale i nestálosti a neustálého plynutí. Vítr je jeden ze základních meterologických prvků a jeden z nejvýznamnějších činitelů prostředí, v němž žijeme. Všudypřítomný, ale viditelný jen prostřednictvím svého působení.

Pro naše předky byl vítr záhadou a připisovali jeho účinky různým božstvům. Od počátku jeho využívání v dopravě a pro získávání energie větrné jevy pečlivě sledujeme a zaznamenáváme jeho směr a rychlost stále dokonalejšími přístroji. Ve stejné době, kdy vznikaly první anemografy, tedy v polovině 19. století dochází k vrcholnému rozvoji evropské romantické krajinomalby. Název výstavy je vypůjčen z názvu kresebného cyklu Zdenka Rykra (1931), v němž zachytil pohyb větru pomocí spirálovitých čar pokrývajících celou plochu.

Zobrazení větrných jevů může sloužit jako metafora rozervanosti či vnitřní krize, případně signalizuje životní zvraty. Naše emoce a změny nálad mohou souviset i s proměnami počasí, které – jak ukazuje současná situace – nelze zcela pochopit ani ovládnout. Nepředvídatelných situací v období antropocénu v důsledku lidských aktivit stále přibývá i v dosud spíše poklidné střední Evropě, častější jsou vichřice, v posledních letech se objevila i u nás ničivá tornáda. Meteorologické jevy nás konfrontují s něčím, co zůstává do značné míry mimo náš vliv a může narušit náš pocit stability.

_____________

„Vtom se stalo něco divného. Chalupa se otočila dvakrát nebo třikrát dokola a pomalu se začala zvedat do výše. Dorotka měla najednou pocit, jako by letěla v obrovském balónu. Severní a jižní vítr se srazily právě tam, kde stála chalupa, a přesně na tom místě se vytvořil střed víru. Uvnitř víru je vzduch obyčejně klidný, ale tlak větru na chalupu byl ze všech stran tak silný, že ji zvedal stále výš a výš, až se dostala na vrchol vichřice. Tam zůstala chalupa trčet a vichřice ji unášela pryč, mnoho a mnoho mil daleko, tak lehounce, jako byste nesli pírko.“/L. Frank Baum, Čaroděj ze země Oz. Překlad Jakub Markovič. Praha, 2000/

Galerie Cella a Hovorny
25. 4. – 5. 7. 2023

Zahájení proběhne v úterý 25. 4. v 18h před Hovornami na Masarykově tř.

Vystavující: Mladen Stilinović, Jiří Valoch, Polina Davydenko, Jan Nálevka, Milan Mikuláštík, Marian Palla, Markéta Wágnerová, Jana Kapelová, Karíma Al-Mukhtarová, Přemysl Procházka.

Kurátorka: Jana Písaříková

Na české výtvarné scéně se v posledním roce intenzivně mluví o potřebě revize podmínek a hodnocení práce umělců a kulturních pracovníků. Do popředí této diskuze o statusu umělce se dostává samotná potřeba označit umění za práci. Ovšem akceptovat umění jako druh pracovního výkonu bude pro část společnosti vždy nepřípustné. Důvodem k tomu je povaha umění jako neutilitární, a do jisté míry časově nelimitované a neměřitelné činnosti, kterou společnost jako celek po umělcích nevyžaduje a z velké části si i myslí, že ji vůbec nepotřebuje. Umění tím získává na své svobodě a nezávislosti, ovšem často draze vykoupené existenční nejistotou umělců a umělkyň. Téma výstavy Chléb náš vezdejší se zabývá tím, jaká je role umělecky tvořících lidí ve společnosti a čím se umělci vlastně živí. Jinými slovy, co může být každodenním chlebem umělců a jaké jsou vnitřní paradoxy umění nahlíženého optikou pojmu práce.

Součástí výstavy je například dílo foot-bread relationship (1977) od stěžejní osobnosti chorvatského konceptuálního umění, Mladena Stilinoviće. V roce 1994 sepsal manifest Chvála lenivosti, v němž uměleckou praxi spojuje s nutností zahálky, s vědomím že k tvorbě vede nečinnost i pokorně slastné vědomí vlastní zbytečnosti. Právě z ní se odvíjí provokativní umělcova nezávislost na soukolí kapitalistické nadprodukce a odbytu. Odlišnou generační perspektivu nabízí video Nylonové souvislosti (2017) slovenské autorky Jany Kapelové. Na základě tří subjektivních výpovědí žen pracujících v kultuře zkoumá stav ekonomické a životní nejistoty plynoucí z nedostatečného finančního ohodnocení jejich práce. Markéta Wágnerová pro změnu ve svém polofiktivním fotografickém dokumentu (Nežná krása jabloní, 2023) zaznamenává příběh umělců, kteří v průběhu, ale i po ukončení svého vysokoškolského vzdělání, pracují jako sběrači jablek v britském Kentu. Vedle tématu levné pracovní síly z východní Evropy je ve vystavených fotografiích zachycená i určitá vášeň pro umění realizovaného mimo rámec uměleckého provozu. Společnosti tím zprostředkovává v podstatě velmi relevantní, autentický a hlavně nenormativní pohled na život. Umění jako proces anulování významu a zviditelnění prázdna jsou tématem děl Jana Nálevky a Milana Mikuláštíka. Tito autoři v minulosti například přišli s konceptem tzv. office artu, v němž reflektovali svou zkušenost práce v reklamních agenturách. Marian Palla se na výstavě představí prostřednictvím objektů, v nichž se konceptuálním způsobem tematizuje keramické řemeslo a k reflexi řemeslníků se obrací i obrazy Přemysla Procházky. Prostřednictvím svého manifestu estetické pravdivosti maluje obraz domu tak, že jej v podstatě staví – stejně jako zedníci, z cihel a betonu. Zatímco ovšem práci dělníka lze platit od hodiny, samotný proces umělecké činnosti v ateliéru se zhodnotí snad až případným prodejem konečného díla.  Otázka, zda je umění „práce stejně jako každá jiná“ zůstává dynamickým polem ambivalentních možností, nad nimiž je ovšem důležité přemýšlet a vnímat je jako součást nejen kulturní ale i politicky-veřejné diskuze. 

Děkujeme všem vystavujícím a rakouské sbírce Kontakt collection.

TOMÁŠ MORAVANSKÝ: STAR TREK DEEP SPACE 9 – 1080P 12 HOURS
21.2.–13.4.2023
Galerie Cella a Hovorny
Zahájení proběhne v úterý 21.2. v 18 h před Hovornami na Masarykově tř.

V Galerii Cella a Hovornách zahajujeme sérii výstav, ke kterým jsme přizvali přední české kurátorky. První výstavu připravila Katarína Klusová a ke spolupráci oslovila Tomáše Moravanského.

Tomáš Moravanský (*1991, žije a působí v Brně)
V současné době je doktorandem na Katedře dějin a teorie umění (pod vedením Václava Magida) na Fakultě výtvarných umění v Brně. Tvoří v oblastech galerijních instalací, experimentálních scénických forem, intervencí ve veřejném prostoru, pohyblivého obrazu, krátkých filmů, fotografie, textu, zvuku, hudební produkce, performance, dramaturgie současného tance a choreografie. 
www.institutinstitut.com

Katarína Klusová (žije a působí v Brně a Třinci)
Kurátorka, umělkyně a pedagožka. Od roku 2015 je hlavní kurátorkou Galerie města Třince, kde pravidelně představuje současné mladé umění, ale také autory a autorky starší generace. Podílela se na řadě výstavních a uměleckých projektů mj. pro Galerii TIC a OFF/Format, PLATO, Galerii Dole, Galerii výtvarného umění ve Zlíně, Galerii současného umění Prostějov aj.

VLADIMÍR TURNER:
Wise Monkeys
13.12.2022 – 16.2.2023
Galerie Cella a Hovorny, Opava
Zahájení proběhne 13.12. v 18 hodin před Hovornami na Masarykově tř. 

Ať už jde o videa a filmy, objekty, instalace, intervence ve veřejném prostoru nebo performance, je Vladimírova tvorba prostoupena reakcemi na problematická společenská témata a kritikou globálního konzumně orientovaného světa. Svými jasnými a srozumitelnými gesty se vyjadřuje k širokému spektru současných problémů. Ač často pracuje s lokálním kontextem – například krize bydlení v Praze, znečištění v Bangkoku nebo problematika greenwashingu představená v Luhačovicích – je až bolestné uvědomit si, že se tyto problémy týkají celého světa.

Navzdory neustálé společenské a politické kritice obsažené v Turnerových dílech jej ale nelze zařadit „jen“ do kategorie angažovaného umění. Vedle angažovanosti je pro Vladimírovy projekty typická silná vizualita, často i paradoxní hravost. Méně známé, ale neméně zajímavé jsou potom jeho poetické experimenty s matérií videa a dokumenty připravované pro veřejnoprávní média a neziskové organizace.

Výstava Wise Monkeys se prostřednictvím Turnerových videí, instalací a takřka surrealistických objektů táže po tom, zda se navzdory svému přístupu k přírodě a zdrojům můžeme nadále považovat za nejmoudřejší živočichy obývající Zemi.

VLADIMÍR TURNER (*1986, Praha) studoval v letech 2005–2009 na pražské FAMU (audiovizuální studia) a v letech 2010–2013 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (ateliér Intermediální konfrontace, J. David); od roku 2020 pokračuje v doktorském studiu na pražské Akademii výtvarných umění. Absolvoval stáže a rezidenční pobyty v Buenos Aires (2008–2009, Universidad de Cine), Valencii, Brisbane, Toulouse (2013, Office de la créativité), Rotterdamu (2014, Het Wilde Wetten) ad. Výběr ze samostatných výstav: Cool District, Het Wilde Weten, Rotterdam, Berlínskej Model, Praha, 2014; Frutti di Mare, NoD Gallery, Praha, 2018; Matter of Time, Projet Space Festival, Berlín, 2019; Gas Chamber, Bunk Gallery, Most, 2021. V oblasti dokumentárního filmu získal řadu ocenění v ČR i zahraničí a zúčastnil se mnoha mezinárodních festivalů. V roce 2017/2018 vedl ateliér hostujícího pedagoga v Centru audiovizuálních studií na pražské FAMU.

www.sgnlr.com

kurátor: Matěj Frank

ALA SAVASHEVICH: JE TADY ZEĎ, KTEROU NEVIDÍME | VERNISÁŽ
2. 11. – 8. 12. 2022
Galerie Cella a Hovorny

Ala Savashevich, původem běloruská umělkyně žijcící dlouhodobě v polské Wrocławi, využívá výtvarné prostředky ke komentování a kritice minulé i současné politické a společenské situace. Ať už jde o reálie rodného Běloruska, celého východního bloku, ale přeneseně také všech kolonialismem stižených zemí i jejich kolonizátorů, její práce vypovídají o kolektivní paměti, její cenzuře, vymázávání nebo aktualizaci. Obsahově navazuje na východoevropské umělce a umělkyně, kteří se výrazně prosadili po pádu železné opony, kdy se z vlastní zkušenosti, ale zároveň již z odstupu a svobodně vyjadřovali k prožité totalitní realitě. Její pozice je nicméně kvůli specifické situaci v poslední evropské diktatuře na prahu jejího vstupu do válečného konfliktu na straně agresora zcela autentická a aktuální, a její odstup a svoboda veřejně představovat svou práci jsou možné jen díky životu v emigraci.

Ala Savashevich (*1989, Stolin, BLR) Vystudovala Běloruskou státní akademii umění (Minsk, 2010-2014) a Akademii výtvarných umění Eugeniusze Gepperta (Wrocław, 2014-2017). V roce 2021 absolvovala postgraduální studium na Akademii výtvarných umění Jana Matejky v Krakově. Umělkyně pracuje s instalací, fotografií, videem a performancí a účastnila se výstav v Bělorusku, Polsku, na Ukrajině, v Německu a Rakousku. V současné době žije a pracuje v polské Wrocławi.

OPAVA: PO PROUDU ZVUKU II — MAGDALÉNA MANDERLOVÁ & MICHAL KINDERNAY
Galerie Cella a Hovorny
23. 8. – 15. 10. 2022
Zahájení proběhne před Hovornami na Masarykově tř., následně se přesuneme do Galerie Cella.
Po zahájení proběhne v Matičním domě koncert Bryana Eubankse a Xaviera Lopeze v rámci cyklu Pohyby–Zvuky–Prostory, který v letošním roce připravuje kurátor Paweł Szroniak.

Dlouholetým výstavním tématem Bludného kamene je zvuk a zvuková prostředí. S touto vrozenou preferencí pořadatele a organizátora experimentálních koncertů a řady netradičních multimediálních a intermediálních výstav koresponduje i pokračující spolupráce s Magdalénou Manderlovou a Michalem Kindernayem. Na podzim loňského roku představili tito umělci v Galerii Cella částečné průzkumy terénu souvisícího s řekou Opava a zvuky, které vydává a které kolem ní zní. Nyní se tvůrci chystají svou více než roční práci uzavřít a představit veřejnosti. Kromě zahájení výstavy je součástí celého konceptu obou umělců křest publikace Po proudu zvuku, zahájení internetové aktivity Zvuky Opavy a komentované poslouchárny krajiny kolem řeky Opavy.

Výstava samotná je estetickým uchopením zvuku jako takového a zvuku, který zní kolem řeky Opavy. Publikace Po proudu zvuku je subjektivně objektivní literární zprávou o Opavě, jejím okolí, její historií a především o její stejnojmenné řece a zvucích, které bylo a je možno slyšet. Komentovaná poslouchárna by měla nechat zaznít zvuk krajiny v její autentické podobě a konečně webové stránky Zvuky Opavy by měly být otevřeným depozitářem zvuků tohoto města a jeho okolí. Uskutečňováním možností těchto stránek má Opava historickou příležitost vlastnit a rozvíjet svou zvukovou paměť, tedy něco pro Opavu zcela nového a jedinečného.

DOPROVODNÉ PROGRAMY K VÝSTAVĚ:

27. 8. 
Po proudu zvuku: zvuková citlivost v terénu 
Celodenní exkurze, série přednášek a procházek po Opavském regionu

22. – 23. 9.
Kozmic Sounds – celodenní vysílání na Radio Art Zone
www.radioart.zone

15. 10. 
Komentovaná prohlídka výstavy v rámci festivalu Pohyb – Zvuk – Prostor

www.zvukyopavy.cz

Výstavní projekt Po proudu zvuku byl finančně podpořen Ministerstvem kultury ČR, Magistrátem města Opavy, Norwegian Visual Artists Fund, Trondheim kommunea Office for Contemporary Art Norway.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Foto: Kuba Kožiál

ANNEGRET HEINL A JAN STEKLÍK: BACK IN OPAVA 
15. 6. – 18. 8. 2022
Galerie Cella a Hovorny

ZAHÁJENÍ PROBĚHNE 15.6. V 18H PŘED HOVORNAMI.

Annegret a Jan jezdívali do Opavy v minulých dvou desetiletích poměrně často. Vystavovali samostatně nebo s Karlem Neprašem či Benem Pattersonem v Domě umění, ale také na výstavách k poctě Johna Cagea „Na houby“ a Jiřího Koláře „Vy troubo!“. Naposledy se výstavně v Opavě setkali s dalšími umělci – Jennifer de Felice a Tomášem Skalíkem – v Galerii Cella v roce 2014. 
Výstava Back in Opava představí Steklíkův kresebný koncept Dablovky, na kterém pracoval s řadou uměleckých přátel. V Gelerii Cella bude vystaven cyklus, který vytvořili společně s Annegret Heinl, umělkyní z Kolína nad Rýnem. Od ní bude také možno poznat nové kresby vytvořené na zdi Celly a shlédnout živou kresbu v Hovornách, při níž zahájení výstavy proběhne.

MARIE LUKÁČOVÁ: TIPY NA DOMÁCÍ POHODU
5. 4. – 9. 6. 2022
Galerie Cella a Hovorny
kurátor: Jakub Frank

Na další výstavě v Galerii Cella, kde se od loňského roku soustředíme na autory a témata spojené s Opavou a regionem, se na samostatné výstavě představí opavská rodačka Marie Lukáčová (*1991). Marie studovala malbu na brněnské FAVU, sochu na Kunstakademie v Mohuči, působila v Ateliéru bez vedoucího a diplomovala v Ateliéru supermedií na pražské Umprum. V současnosti vyučuje na Centru audiovizuálních studií na pražské FAMU. V roce 2019 byla finalistkou CJCH a získala ocenění za nejlepší experimentální film na festivalu Ji.hlava. Vystavovala na řadě míst v ČR (mj. Artwall, Galerie moderního umění v Hradci Králové, Meetfactory), v New Yorku, Stuttgartu nebo Lublani. Tvoří digitální kresby a grafiku, je autorkou uměleckých videí a rapových tracků (a videoklipů), které využívá v galerijních instalacích. V Galerii Cella představí sérii nejnovějších digitálních kreseb evokujících surreálnou estetiku tarotových karet a komiksové fantastiky.

www.marielukacova.com

Komentovaná prohlídka výstavy umělce Marka Thera. Součástí prohlídky bude rozhovor umělce s kurátorem Jakubem Frankem. 

MARK THER: ZLATÝ PRECLÍK / GULDNES PREZL
21. 12. 2021 – 17. 3. 2022
Galerie Cella a Hovorny
realizace, spolupráce: Matěj Frank
kurátor: Jakub Frank

Výstava Zlatý preclík / Guldnes Prezl je autorským převyprávěním příběhu ze slezských sudet. Dobu, kdy se příběh udál, můžeme jen přibližně odhadovat. Historická autenticita zde však není zásadní. Do určité míry podléhá historickým reáliím, z větší části je však pábitelskou invencí vypravěče. V kontextu prací Marka Thera můžeme původ formálních aspektů výstavy Zlatý preclík hledat jak v jeho filmech, v nichž vypráví smyšlené příběhy konstruované na pozadí pravdivých událostí, tak v jeho výstavních projektech z posledních let, jejichž bohatá výpravnost často připomíná filmové kulisy nebo divadelní scénografii.

Mark Ther je vizuální umělec, autor filmů a uměleckých instalací. V roce 2011 se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého. Ve svých filmech často pracuje se smyšlenými příběhy vsazenými do skutečného kontextu. Důležitým tématem jsou pro něj menšiny a události spojené s německým obyvatelstvem na českém území. Redukované výrazové prostředky a precizní práci s detailem využívá jak ve filmech, tak ve svých instalacích, a v posledních letech také v kresbě, která se u něj proměnila z nástroje pro návrh storyboardů v samostatný výrazový prostředek. 
Výstava Zlatý preclík / Guldnes Prezl je autorovou druhou výstavou v Galerii Cella (Mark Ther: 30.5. je fér i 29.5. je fér, 2013).

MARK THER: ZLATÝ PRECLÍK / GULDNES PREZL
21. 12. 2021 – 24. 2. 2022
Galerie Cella a Hovorny
realizace, spolupráce: Matěj Frank
kurátor: Jakub Frank

Výstava Zlatý preclík / Guldnes Prezl je autorským převyprávěním příběhu ze slezských sudet. Dobu, kdy se příběh udál, můžeme jen přibližně odhadovat. Historická autenticita zde však není zásadní. Do určité míry podléhá historickým reáliím, z větší části je však pábitelskou invencí vypravěče. V kontextu prací Marka Thera můžeme původ formálních aspektů výstavy Zlatý preclík hledat jak v jeho filmech, v nichž vypráví smyšlené příběhy konstruované na pozadí pravdivých událostí, tak v jeho výstavních projektech z posledních let, jejichž bohatá výpravnost často připomíná filmové kulisy nebo divadelní scénografii.

Mark Ther je vizuální umělec, autor filmů a uměleckých instalací. V roce 2011 se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého. Ve svých filmech často pracuje se smyšlenými příběhy vsazenými do skutečného kontextu. Důležitým tématem jsou pro něj menšiny a události spojené s německým obyvatelstvem na českém území. Redukované výrazové prostředky a precizní práci s detailem využívá jak ve filmech, tak ve svých instalacích, a v posledních letech také v kresbě, která se u něj proměnila z nástroje pro návrh storyboardů v samostatný výrazový prostředek. 
Výstava Zlatý preclík / Guldnes Prezl je autorovou druhou výstavou v Galerii Cella (Mark Ther: 30.5. je fér i 29.5. je fér, 2013).