Bludný kámen — Galerie Cella a Hovorny, Opava

RÓBERT GÁL, JAKUB GUZIUR, MARTIN KLIMEŠ — TEXTY
13. 12. 2024 v 17.30h
Galerie Cella, Matiční 4, Opava

Ve výstavě Paula Panhuysena proběhne čtení tří autorů, kteří ve své tvorbě volí experimentální či mezižánrové literární prostředky.

Róbert Gál (1968), enfant terrible slovenské literatury, se již několik desetiletí zabývá především filozofickým aforismem. Z aforismu pak podniká dobrodružné výlety do jiných žánrů, do prózy, do eseje a do básní v próze. Navzdory minimální čtenosti a kritické reflexi jeho knih je Róbert Gál dlouhodobě nejpřekládanějším slovenským autorem do angličtiny, a tedy ve světě nejznámějším současným slovenským autorem.
Jeho poslední kniha Traktát (2021), volně inspirována Traktátem Ludwiga Wittgensteina (1921), vyšla kromě anglického překladu (Tractatus, 2022) také jako audiokniha (2023), a připravuje se její vydání v Turecku (2024) a v Německu (2025). Fragmenty z umlčaného života (2024), připravené autorem na čtení v Opavě, formálně navazují na Traktát, a dají se číst jako próza, poezie i jako filozofie.
Více na www.robert-gal.com

Jakub Guziur (1978) žije v Ostravě, vystudoval anglickou filologii a dějiny anglické a americké literatury na Univerzitě Palackého v Olomouci. Publikoval řadu monografií o angloamerických umělcích (Mythus Ezry Pounda /2004/, Příliš těžké lyry: Eseje o rekonstrukci smyslu v Eliotově Pustině a Poundových Cantos /2008/, Slepnoucí Apollon, kastrovaný Dionysos: Pohledy na kulturu v moderní době /2008/, Mýtus Boba Dylana /2014/, Bob Dylan mezi obrazy: Intermediální zkoumání /2016/, Ezra Pound v (post)kultuře: Modernistovy obrazy v (uměleckých) médiích /2018/, působí také jako překladatel, redaktor a editor. Jakub Guziur navazuje ve své tvorbě na mezinárodní experimentální poezii 60. let a své průzkumy uvádí v kontextu současné digitální epochy. Vydal pět knih vizuálních textů: Pavěk (2009), Protiznaky (2012), Vizuální esej (2016), Revolver (2017), a Mythogramy (2021). Jeho verbovizuální tvorbu shrnuje monografie Matissovo světlo (2023). Vystavuje od roku 2012. Je členem Klubu konkretistů 3. Jakub Guziur v Galerii Cella představí své pojetí vizuálního eseje, nekonvenčního útvaru na pomezí vizualizovaného esejistického textu a básnické meditace.

Martin Klimeš (1960) žije a pracuje v Opavě. Od první poloviny 80. let se zabývá konceptuálním uměním, několikrát samostatně vystavoval a účastnil se řady skupinových výstav. Pracoval jako kurátor, galerista a organizátor hudebně-zvukových koncertů a festivalů. Působí ve spolku Bludný kámen. Kromě různých pojednání o výtvarném umění píše podivné texty a deníky. V r. 2024 vydal publikaci Zvukový deník.
Martin Klimeš přečte výběr z cyklu Každý den, který byl původně určen pro vizuální podobu a takto také již byl prezentován. Po dobu několika let každý den zaznamenával zvuky, které zaslechl v jednu stejnou denní dobu. Seznam slyšených zvuků referuje nejen o zvukovém prostředí obklopujícím každodenní život autora, ale dokumentuje i místa jeho pohybu. Podoba textů z cyklu Každý den vychází více z konceptuální akce než z tradice samotné literatury.

PAUL PANHUYSEN: KDE BYDLÍ APOLLÓN / WHERE APOLLO DWELLS
12. 11. 2024 – 30. 1. 2025
Galerie Cella
kurátor: Miloš Vojtěchovský

Vernisáž proběhne v úterý 12. 11. v 18h v Galerii Cella.

Pátá výstava ze série o předních evropských umělcích a umělkyních, kteří rozšířili pojetí a hranice oboru zvukového umění představí práce Paula Panhuysena (1934 – 2015). Výstava Kde Bydlí Apollón nabízí malou ukázku z mnohostranného a rozsáhlého díla mezioborového umělce a kurátora, který bývá uváděn v jedné řadě s výraznými osobnostmi dějin intermediálního umění druhé poloviny 20. století. V Galerii Cella představíme zvukovou instalaci s názvem ‘La vie est une guitar sur la quelle vous nʼaimez jouer que même air éternellementʼ. Francis Picabia. (Život je jako kytara, na kterou hrajeme pořád stejnou melodii), která měla svoji premiéru na výstavě při symposiu Průsvitný posel v Plasích v roce 1994. Sestává z dvanácti kovových kotoučů rozmístěných na podlaze do konstelace tzv. „magického čtverce“, podle barokního matematika a básníka Claude Gaspara Bacheta de Méziriac. Pod každým kotoučem je umístěn zesilovač a reproduktor, které jsou propojeny do relé se zvukovými čipy, neustále kombinujícími 12 identických krátkých melodií. Matematickou kombinatoriku „magických čtverců“ použil Panhyusen také v sérii velkých barevných tisků „Dvě rodiny 64 čtverců“, odkazujících na postupy používané Johnem Cagem v grafických hudebních partiturách. Logické a magické je součást jednoho konceptu reality a tvorby. Součástí instalace jsou fotografie a ukázky z vydavatelské činnosti Het Apollohuis (Apollónova domu).

Paul Panhuysen (1934–2015) byl nizozemský skladatel, vizuální a zvukový umělec a kurátor. Je iniciátor a zakladatel mezinárodního uměleckého centra Het Apollohuis v Eindohovenu (1980 – 2001). Bývalá továrna na tabák kde s ženou Hélène pracovali a žili, spojovala funkce galerie, studia, umělecké rezidence i organizační infrastruktury pro tvorbu a prezentaci zvukových instalací, soch, koncertů volné improvizace a experimentální a elektronické hudby. Panhuysen studoval výtvarné umění na Jan van Eyck Academy v Maastrichtu a sociologii na Utrechtské univerzitě a po pokusech s abstraktním expresionismem (kolem roku 1964) a minimalismem (do roku 1966) se pod vlivem hnutí Fluxus začal věnovat hudbě, zvukovému umění, performanci a instalacím. Jeho společenská angažovanost a víra v poslání experimentálního umění jako katalyzátoru společenské proměny se rozvíjela už od šedesátých let minulého století: v roce 1967 založil „Svobodnou komunitu globálního města míru a radosti“, o rok později nadnárodní soubor pro improvizovanou hudbu „Maciunas Ensemble“, od 80 let řídil Het Apollohuis. Ve zvukových instalacích často kombinoval dlouhé napnuté struny od piána, které byly mechanicky, nebo elektronicky rozeznívány, s předměty denní potřeby. Vystavoval, vystupoval a připravil řadu výstav a festivalů na různých místech v Evropě, USA a Asii. Pod značkou Het Apollohuis vydal řadu zvukových nosičů a katalogů.

Výstava byla podpořena z dotace Ministerstva kultury ČR, Statutárního města Opava a Státního fondu kultury.

LUCIE VÍTKOVÁ | KONCERT
čt 24. 10. 2024 v 18hGalerie Cella, Opava

Jedna z nejvýraznějších současných českých skladatelských a performerských osobností Lucie Vítková/Luc Vitk, dlouhodobě žijící a působící v New Yorku, vystoupí s vlastní aktuální tvorbou přímo ve výstavě Katalin Ladik.

Lucie Vítková/Luc Vitk je skladatel*ka, improvizátor*ka a performer*ka (akordeon, hichiriki, syntezátor, harmonika, hlas a tanec) původem z Česka, žijící v New Yorku. Během studia skladby na JAMU v Brně (CZ) absolvoval*a stáže na Královské konzervatoři v Haagu (NL), California Institute of the Arts ve Valencii (USA), Universität der Künste v Berlíně (D), na Kolumbijské univerzitě v New Yorku (USA) a na New York University. Ve svých skladbách se zaměřuje především na sonifikaci a práci s modely vycházejícími ze zvuku skutečných předmětů, v improvizační praxi pracuje se specifiky daného prostoru prostřednictvím interakce mezi zvukem a pohybem. V poslední době se Luc/ie zajímá o společensko-politické aspekty hudby ve vztahu ke každodennímu životu a o opětovné využití odpadu k vytváření zvukových kostýmů a nástrojů.
Byl*a nominována na cenu Herb Alpert Awards in Arts 2017, v roce 2017 vytvořil*a skladbu pro Roulette Intermedium a v roce 2018 se stal*a rezidentkou Roulette. Založil*a dvě hudební tělesa – NYC Constellation Ensemble a OPERA Ensemble.
Ve své disertaci, Kompoziční techniky Christiana Wolffa a sociální aspekty v hudbě, která byla publikována v roce 2021, analyzoval*a hudbu Christiana Wolffa a zkoumal*a kompoziční techniky, které mění vztahy mezi hráči, aby reformovaly zavedené hierarchie v hudbě.

Mezi jeho*její učitele*ky a spolupracovníky*ice patří: George Lewis, Suzanne Cusick, Ellie Hisama, Miya Masaoka, Petr Kotík, Hitomi Nakamura, Teerapat Parnmongkol, Jolana Havelková, Muyassar Kurdi, Haruhiko Okabe, Jaroslav Šťastný, Teodora Stepančić, James Ilgenfritz, Mae May a Graham Haynes.

www.vitkovalucie.com

Koncert se koná jako doprovodný program k výstavě Katalin Ladik: Homo Ludens.

Katalin Ladik: HOMO LUDENS
27.8.–31.10.2024
Galerie Cella, Matiční 4, Opava
Vernisáž proběhne v úterý 27.8. v 18 hodin v Galerii Cella.

kurátor: Jakub Frank

Výstava Katalin Ladik je čtvrtou ze série věnované předním evropským umělcům a
umělkyním, kteří a které ve své tvorbě rozšiřují pojetí zvukového umění. Na výstavě
HOMO LUDENS Ladik představuje video reflektující její dosavadní básnířskou
tvorbu, koláže, partitury a vizuální práce i nedávné realizace ze série „vyšívaných
zvuků“ a „zpívajících truhel“. Tyto práce jsou doplněny ukázkami a dokumentací
klíčových projektů ze sedmdesátých a osmdesátých let. Na zahájení proběhne
performance autorky, v níž představí svou sonickou poezii. Výstava si klade za cíl
představit Katalin Ladik jako umělkyni, která je schopna neustále přicházet s novými
nápady, vracet se k minulým projektům a aktualizovat je pro 21. století, ale
především vždy pozorně poslouchat a interpretovat své okolí prostřednictvím
vlastního sonického jazyka.

Katalin Ladik (*1942) je maďarská umělkyně, performerka a básnířka narozená
v Srbsku a aktuálně usazená v Budapešti. Přestože o sobě mluví předně jako o
básnířce, nechává poezii zcela otevřené hranice, což v její tvorbě znamená volný
přesun od psaného textu k vizuálním kolážím a grafickým partiturám, k performancím
a akcím, vokálním interpretacím psaného či vizuálního znaku nebo třeba k
rozhlasové a divadelní tvorbě. Mezi lety 1973–1976 byla členkou skupiny
Bosch+Bosch. V současné době spolupracuje se svým partnerem Josefem
Schreinerem.

PETER ABLINGER: NICHT WIR / NE MY
Galerie Cella, Matiční 4, Opava
28.6.–15.8.2024

Vernisáž proběhne v pátek 28.6. v 17 hodin v Galerii Cella.

kurátor: Jakub Frank

Výstava Petera Ablingera, rakouského hudebního skladatele a zvukového umělce žijícího v Berlíně, bude třetí ze série výstav věnovaných předním evropským zvukovým umělcům, kteří formovali médium zvuku v galerijním prostředí.

Umělecké práce Petera Ablingera budou v ČR představeny na samostatné výstavě poprvé. V prostorách Galerie Cella budou vystavená díla ze série Weiss/Weisslich, věnovaná hlubokému průzkumu bílého šumu, kterou Ablinger rozvíjí od roku 1980. Instalace 12 Kassettenrekorder (12 magnetofonů), doprovázená instrukcemi k uvedení, bude zahájena performancí na vernisáži výstavy. Doplněna bude sérií objektů Kopfhörer (Sluchátka), Schneckengehäuse (Ulita), Rauschempfänger (Světový přijímač), v nichž Ablinger navádí návštěvníka ke zbystření poslechu a vyladění sluchového aparátu.

Jedna z nejnovějších Ablingerových instalací, Nicht Wir (Ne my), kterou na výstavě v Galerii Cella představíme, využívá efektu rezonance a zpětné vazby vznikající v uzavřeném okruhu. Nicht Wir se tím stává samostatnou entitou, která zní bez potřeby vnějšího vstupu a odráží pouze akustické vlastnosti svého okolí. „Někdy, když se k instalaci přiblížíme příliš blízko, rozhodne se sama utichnout a po našem vzdálení se opět rozezní.“

Výstava byla finančně podpořena Ministerstvem kultury ČR, Statutárním městem Opava a Rakouským kulturním fórem v Praze.

Galerie Cella a Hovorny
3. 5. – 20. 6. 2024

Zahájení proběhne 3. 5. v 18:00 před Hovornami na Masarykově tř. 22, následně se přesuneme do Galerie Cella.

Výstava v Galerii Cella představí Hanse Petera Kuhna jako autora působivých audiovizuálních kompozic (Richtungsweisend, 2020) a zároveň jako skladatele, jehož zvuková kompozice může dosahovat forem zcela redukovaných a neslyšitelných (Aus der Tiefe, 2007/2024). Pro Hovorny Hans Peter Kuhn připravil scénografickou instalaci Cycles. Veškeré technologie nechává stranou a z odpadového materiálu vypráví příběh o konzumním koloběhu bez začátku a konce.

Hans Peter Kuhn (*1952)
Žije a působí v Berlíně a v Amino (JP)
Německý umělec a skladatel Hans Peter Kuhn je aktivní na mezinárodní umělecké scéně od konce sedmdesátých let. V době, kdy jako zvukový technik a autor zvuku pracoval v divadle Schaubühne am Halleschen Ufer v Berlíně, začal spolupracovat s výraznými osobnostmi soudobého divadla, choreografie, scénografie a tance. Tato spolupráce jej spojila mj. s avantgardním americkým režisérem Robertem Wilsonem, s nímž od té doby Kuhn spolupracoval na více než třiceti představeních a instalacích. V roce 1993 společně získali ocenění Zlatý lev na Bienále v Benátkách. Od osmdesátých let Kuhn kromě zmiňovaného působení v prostředí současného divadla a tance vystupuje i jako umělec a autor prostorových instalací. Jeho hlavním zájmem je prostorové působení světla a zvuku. Dokonalé ovládnutí technologií mu umožňuje precizně utvářet prostředí ať už pracuje uvnitř galerie nebo v exteriéru. Rozměrné site-specific instalace ve veřejném prostoru připravil mj. v New Yorku, Leedsu, Singapuru, Pittsburghu nebo v Berlíně. Jeho dílo je zastoupeno v předních zahraničních sbírkách a vystavoval v institucích v Evropě, Spojených státech, Japonsku a v dalších zemích. Od roku 2012 vyučuje na Univerzitě umění v Berlíně. Výstavy Cycles / Cykly v Galerii Cella a následná Undefined Landscape IV / Nevymezená krajina IV v Domě umění v Opavě jsou jeho prvním představením v České republice.
www.hanspeterkuhn.com

MILAN KNÍŽÁK: BROKEN MIND
7. 3. – 18. 4. 2024
Galerie Cella, Matiční 4, Opava
Vernisáž proběhne ve čtvrtek 7. 3. v 18h.

kurátor: Jakub Frank
spolupráce: Petr Studený

V letech 2024–2025 Bludný kámen připravuje sérii výstav věnovanou předním evropským zvukovým umělcům a umělkyním s důrazem na pionýrské a rané experimentální přístupy osobností starší a střední generace. V Galerii Cella a Hovornách na sólových výstavách postupně představíme zvukovou tvorbu Milana Knížáka, Hanse Petera Kuhna, Petera Ablingera, Katalin Ladik, Paula Panhuysena a dalších významných osobností. K výstavám zároveň zveme osobnosti zvukového umění a hudebníky a hudebnice mladší generace, kteří v rámci doprovodných akcí připravují interpretace, reakce či dialog s díly prezentovanými na výstavách.

Milan Knížák (*1940) je aktivním účastníkem uměleckého a společenského dění od 60. let minulého století. Počátky jeho kariéry, kam spadá také dílo představené na výstavě Broken Mind, můžeme považovat za zcela výjimečné nejen v Československu, ale i v mezinárodním kontextu. Knížákův novátorský přístup k hudbě a zvuku, aktivní propojení s hnutím Fluxus, skladatelská činnost, to vše vedlo k jeho náležitému ocenění na mezinárodní umělecké scéně. Jeho dílo z osmdesátých a devadesátých let lze vnímat jako specifický přínos umělecké postmoderně, Knížák v této době mimo jiné propojuje volné umění s módou nebo designem nábytku. Porevoluční působení Milana Knížáka je zároveň úzce spojeno s veřejně exponovanými funkcemi, kdy nejprve zastával pozici rektora Akademie výtvarných umění a následně ředitele Národní Galerie. Aktivity z tohoto období z něj dělají jakýsi přízrak české umělecké scény a kritika působení Milana Knížáka se stává tématem několika uměleckých projektů. Knížák je stále aktivní tvůrce, skladatel a spisovatel. V posledních letech se dá jeho veřejné působení (a částečně i výtvarná tvorba) jen těžko oddělit od pokleslých konzervativně pravicových projevů politického establishmentu. Období po roce 2014 doplňují kromě Knížákovy vlastní výtvarné a skladatelské činnosti také jeho spolupráce s pražskými hudebníky Phaerentzem a Opening Performance Orchestra, kteří se věnují interpretaci Knížákovy rané hudební a umělecké tvorby. Bludný kámen se zvukovému dílu Milana Knížáka věnuje dlouhodobě, provedení Broken Music s Phaerentzem představil na festivalu Pohyb–Zvuk–Prostor 2013 a program Aktual Univerzita s Opening Performance Orchestra na PZP 2019.

Výstava v Galerii Cella se zaměří na Knížákovu tvorbu spojenou se zvukem, předně se bude věnovat jeho ikonickému cyklu Broken Music a dále jeho konceptuálním partiturám a návodům k provádění skladeb. Představí tak jeho nejranější tvorbu, práce sepojené se skupinou Aktual i s hnutím Fluxus. Ve formě zvukových nahrávek a dokumentací budou na výstavě představeny i výše zmiňované spolupráce s hudebníky a hudebními soubory.

Výstava bude otevřená vždy od úterý do čtvrtka v 9–17 hodin.

Foto instalace: Julie Petříková

KRISTINA FINGERLAND: SVÍTÁNÍ
Galerie Cella a Hovorny
15.12.2023–15.2.2024
Vernisáž proběhne v pátek 15.12. v 18h před Hovornami a následně v Galerii Cella v Opavě.

Kurátorka: Anežka Chalupová

V Galerii Cella a Hovornách představujeme sérii výstav, ke kterým jsme přizvali přední české kurátorky. Poslední výstavu letošního roku připravila kurátorka Anežka Chalupová a ke spolupráci oslovila umělkyni Kristinu Fingerland.

Kristina Fingerland je vizuální umělkyně pracující na pomezí ilustrace, objektu, performance, autorského textu a instalace. Absolvovala Ateliér ilustrace na pražské UMPRUM. Během studií se účastnila stáže v Ateliéru sochařství tamtéž a krátce studovala také v Ateliéru malířství III na Akademii výtvarných umění. Svoji práci prezentovala na samostatných i skupinových výstavách například v GAMPA, Pardubice (Mlýnský ostrov. MølleØy, 2023), Display, Praha (Nejen nukleární rodina: Recepty na štěstí, 2022), Galerii Kostka v MeetFactory, Praha (Dvorní asistentka velké sestry Miry, 2022), Galerii Jelení, Praha (Zprávy z Oikos: Alma, Diamon, melogové a gulmy, 2021), Galerii Dukla, Ostrava (Mlazí, 2021) či v galerii Entrance, Praha (Softshell, 2020). Během studia také vytvořila řadu autorských knih, mezi něž patří: Post Mortem či Oikos. Na výstavě v Bludném kameni představí autorka své nejnovější kvašové malby na papíře v kombinaci s textiliemi.

Anežka Chalupová působí v pražské galerii hunt kastner a v zóně pro umění 8smička, Humpolec. Společně se Sim Binko a Šárkou Havlíkovou založila v roce 2020 Saloon Praha, platformu pro setkávání žen profesionálně působících na výtvarné scéně. Jako kurátorka připravila např. výstavy: Ruka na konci ramene: (Spolu)práce v českém a slovenském umění (8smička, společně s Ondřejem Horákem), Místa chvění: Zvuk jako médium (8smička, společně s Jakubem Frankem) nebo naposledy např. výstavu Jindřišky Jabůrkové: Endless Flow (hunt kastner, společně s Vítem Novákem). V humpolecké 8smičce je kurátorkou Grafického kabinetu (např. Inge Kosková, Lenka Falušiová, Olaf Hanel) a výlohové galerie 8smička Light (např. Matěj Frank, Sára Skoczková, Tereza Bonaventurová).

VĚTRNÉ KRAJINY
Galerie Cella a Hovorny
21.9.–30.11.2023
Vernisáž proběhne ve středu 20.9. v 18h před Hovornami a následně v Galerii Cella v Opavě.

Kurátorka: Lenka Dolanová

Karel Adamus, Kateřina Boudriot–Bažantová, Valentin Držkovic, Ladislava Gažiová, Tomáš Hrůza, Michal Kindernay, Milan Maur, Tomáš Moravec, Jan Poupě, Jindřich Prucha, Zdenek Rykr, Helena Salichová, František Scholtz, Adéla Součková, Lucie Vítková

Grafické řešení: Klára Zahrádková
Architektura: Matěj Frank

Výstava zkoumá způsoby zachycení extrémních meteorologických situací. Mezní zkušenosti související s počasím se stávají odrazem vnitřního světa, ale i nestálosti a neustálého plynutí. Vítr je jeden ze základních meterologických prvků a jeden z nejvýznamnějších činitelů prostředí, v němž žijeme. Všudypřítomný, ale viditelný jen prostřednictvím svého působení.

Pro naše předky byl vítr záhadou a připisovali jeho účinky různým božstvům. Od počátku jeho využívání v dopravě a pro získávání energie větrné jevy pečlivě sledujeme a zaznamenáváme jeho směr a rychlost stále dokonalejšími přístroji. Ve stejné době, kdy vznikaly první anemografy, tedy v polovině 19. století dochází k vrcholnému rozvoji evropské romantické krajinomalby. Název výstavy je vypůjčen z názvu kresebného cyklu Zdenka Rykra (1931), v němž zachytil pohyb větru pomocí spirálovitých čar pokrývajících celou plochu.

Zobrazení větrných jevů může sloužit jako metafora rozervanosti či vnitřní krize, případně signalizuje životní zvraty. Naše emoce a změny nálad mohou souviset i s proměnami počasí, které – jak ukazuje současná situace – nelze zcela pochopit ani ovládnout. Nepředvídatelných situací v období antropocénu v důsledku lidských aktivit stále přibývá i v dosud spíše poklidné střední Evropě, častější jsou vichřice, v posledních letech se objevila i u nás ničivá tornáda. Meteorologické jevy nás konfrontují s něčím, co zůstává do značné míry mimo náš vliv a může narušit náš pocit stability.

_____________

„Vtom se stalo něco divného. Chalupa se otočila dvakrát nebo třikrát dokola a pomalu se začala zvedat do výše. Dorotka měla najednou pocit, jako by letěla v obrovském balónu. Severní a jižní vítr se srazily právě tam, kde stála chalupa, a přesně na tom místě se vytvořil střed víru. Uvnitř víru je vzduch obyčejně klidný, ale tlak větru na chalupu byl ze všech stran tak silný, že ji zvedal stále výš a výš, až se dostala na vrchol vichřice. Tam zůstala chalupa trčet a vichřice ji unášela pryč, mnoho a mnoho mil daleko, tak lehounce, jako byste nesli pírko.“/L. Frank Baum, Čaroděj ze země Oz. Překlad Jakub Markovič. Praha, 2000/

Recenze Jaroslava Michny, Na větrné Celle, Artalk.cz, 22. 11. 2023
https://artalk.info/news/na-vetrne-celle

Větrné krajiny – vernisáž
Foto(c) Kuba Kožiál, Bludný kámen

Větrné krajiny – instalace
Foto(c) Kuba Kožiál, Bludný kámen

Galerie Cella a Hovorny
25. 4. – 5. 7. 2023

Zahájení proběhne v úterý 25. 4. v 18h před Hovornami na Masarykově tř.

Vystavující: Mladen Stilinović, Jiří Valoch, Polina Davydenko, Jan Nálevka, Milan Mikuláštík, Marian Palla, Markéta Wágnerová, Jana Kapelová, Karíma Al-Mukhtarová, Přemysl Procházka.

Kurátorka: Jana Písaříková

Na české výtvarné scéně se v posledním roce intenzivně mluví o potřebě revize podmínek a hodnocení práce umělců a kulturních pracovníků. Do popředí této diskuze o statusu umělce se dostává samotná potřeba označit umění za práci. Ovšem akceptovat umění jako druh pracovního výkonu bude pro část společnosti vždy nepřípustné. Důvodem k tomu je povaha umění jako neutilitární, a do jisté míry časově nelimitované a neměřitelné činnosti, kterou společnost jako celek po umělcích nevyžaduje a z velké části si i myslí, že ji vůbec nepotřebuje. Umění tím získává na své svobodě a nezávislosti, ovšem často draze vykoupené existenční nejistotou umělců a umělkyň. Téma výstavy Chléb náš vezdejší se zabývá tím, jaká je role umělecky tvořících lidí ve společnosti a čím se umělci vlastně živí. Jinými slovy, co může být každodenním chlebem umělců a jaké jsou vnitřní paradoxy umění nahlíženého optikou pojmu práce.

Součástí výstavy je například dílo foot-bread relationship (1977) od stěžejní osobnosti chorvatského konceptuálního umění, Mladena Stilinoviće. V roce 1994 sepsal manifest Chvála lenivosti, v němž uměleckou praxi spojuje s nutností zahálky, s vědomím že k tvorbě vede nečinnost i pokorně slastné vědomí vlastní zbytečnosti. Právě z ní se odvíjí provokativní umělcova nezávislost na soukolí kapitalistické nadprodukce a odbytu. Odlišnou generační perspektivu nabízí video Nylonové souvislosti (2017) slovenské autorky Jany Kapelové. Na základě tří subjektivních výpovědí žen pracujících v kultuře zkoumá stav ekonomické a životní nejistoty plynoucí z nedostatečného finančního ohodnocení jejich práce. Markéta Wágnerová pro změnu ve svém polofiktivním fotografickém dokumentu (Nežná krása jabloní, 2023) zaznamenává příběh umělců, kteří v průběhu, ale i po ukončení svého vysokoškolského vzdělání, pracují jako sběrači jablek v britském Kentu. Vedle tématu levné pracovní síly z východní Evropy je ve vystavených fotografiích zachycená i určitá vášeň pro umění realizovaného mimo rámec uměleckého provozu. Společnosti tím zprostředkovává v podstatě velmi relevantní, autentický a hlavně nenormativní pohled na život. Umění jako proces anulování významu a zviditelnění prázdna jsou tématem děl Jana Nálevky a Milana Mikuláštíka. Tito autoři v minulosti například přišli s konceptem tzv. office artu, v němž reflektovali svou zkušenost práce v reklamních agenturách. Marian Palla se na výstavě představí prostřednictvím objektů, v nichž se konceptuálním způsobem tematizuje keramické řemeslo a k reflexi řemeslníků se obrací i obrazy Přemysla Procházky. Prostřednictvím svého manifestu estetické pravdivosti maluje obraz domu tak, že jej v podstatě staví – stejně jako zedníci, z cihel a betonu. Zatímco ovšem práci dělníka lze platit od hodiny, samotný proces umělecké činnosti v ateliéru se zhodnotí snad až případným prodejem konečného díla. Otázka, zda je umění „práce stejně jako každá jiná“ zůstává dynamickým polem ambivalentních možností, nad nimiž je ovšem důležité přemýšlet a vnímat je jako součást nejen kulturní ale i politicky-veřejné diskuze.

Děkujeme všem vystavujícím a rakouské sbírce Kontakt collection.