Podporují nás:

Projekty Stará síť na novou hudbu, Pohyb–Zvuk–Prostor a Galerie Cella jsou podpořeny dotací Ministerstva kultury ČR. Projekty Galerie Cella a Pohyb–Zvuk–Prostor jsou podpořeny dotací Statutárního města Opava.

 

Historie Bludného kamene 
1995–1999

Univerzitní klub – čajovna Bludný kámen byla založena v roce 1995 a brzy se stala neformálním centrem alternativní kultury v Opavě. Její činnost byla široká – koncerty etnické hudby, jazzu, soudobé vážné hudby, folkové koncerty, koncerty alternativní hudby, autorská literární čtení, večery poesie, netradiční divadelní představení, přednášky o literatuře, výtvarném umění, dálněvýchodní filosofii, psychologii, přírodě atd. V roce 2003 v rámci privatizace bytového a nebytového městského fondu prodalo město za zvýhodněnou cenu tento prostor Slezské univerzitě a ta ihned dala čajovně Bludný kámen výpověď (pro zajímavost – Slezská univerzita pronajala prostor společnosti, která v něm zřídila a provozovala nonstop hernu). Po několika letech SU vrátila prostory zpátky městu, kterému se sice podařilo hernu vypudit, ale dodnes jsou tyto prostory, v nichž se prakticky od druhé poloviny 80. let pořádaly zajímavé nekonformní kulturní pořady a výstavy soudobého výtvarného umění, zavřeny.

1999–2008

Prvního ledna 1999 se Bludný kámen stal provozovatelem skomírající městské galerie – Domu umění, který sídlí v bývalém dominikánském klášteře. V něm pracoval do 31.12. 2008, tedy přesně 10 let, než obdržel výpověď. Oficiálním důvodem vypovědi byly chystané rekonstrukce. Skutečným důvodem byl nesouhlas města s činností, kterou Bludný kámen uskutečňoval. Trnem v oku  vedení města a nově zřízené rozpočtové organizace OKO, pod kterou Dům umění spadl, byl důraz Bludného kamene na představování aktuálního soudobého umění bez ohledu na to, co tomu řekne průměrný občan.

V Domě umění Bludný kámen uskutečnil okolo 250 výstav soudobého výtvarného umění, fotografie, videoartu, architek-tury, designu, instalací atd. Spolupracoval s kurátory – Jiřím Valochem, Zbyňkem Sedláčkem, Vladimírem Birgusem a Tomášem Skalíkem. K výstavám vytiskl několik desítek katalogů a skládanek.

Dům umění jako městská galerie a v té době jediná galerie v Opavě zabývající se soudobou výtvarnou scénou představoval široké spektrum současné vizuální tvorby. V Domě umění byli představováni jak „klasici“ (Karel Malich, Věra Janoušková, Jan Steklík, Dalibor Chatrný), střední generace (Marian Palla, Jan Ambrůz, Jiří Surůvka), tak generace nejmladší (Jan Stolín, Radim Labuda, skupina Record). Pravidelně byly představovány ateliéry vysokých výtvarných škol (FaVU Brno, AVU a VŠUP Praha, FU Ostrava), nejkvalitnější umělci z regionu (Eduard Ovčáček, Dušan Chládek, Karel Adamus), uskutečnilo se zde několik významných velkých přehlídek (Jiný svět?, Klub Konkrétistů, Kolmo k ose II), své neopomenutelné místo ve výstavní strategii Domu umění měla i architektura a design (Josip Plečnik, 4 divadla architekta Ivo Klimeše, O židli), v Domě umění samostatně vystavovali i mezinárodní tvůrci (Ruth Bianco, Gian Pedretti, Dann Senn)..

Od počátku roku 1995 se v Oratoři Domu umění uskutečňoval projekt „Jiná média, jiné tváře“, který představoval tvorbu převážně mladších výtvarníků reagujících na konkrétní prostor a pracujících  s netradičními výtvarnými médii (Tomáš Skalík, Robert Vlasák, Pavel Korbička). Od konce roku 2005 Dům umění realizoval výstavy ve venkovním prostoru Atria DU, kde se pravidelně představovali práce studentů vysokých výtvarných škol (Andrea Štekrová, Jan Krtička, Radek Nivnický). Díky spolupráci s Institutem tvůrčí fotografie FPF SU v Opavě vznikl v roce 2003 v refektáři DU Kabinet fotografie, který se profiloval jako laboratoř současné fotografické produkce v konfrontaci s tvorbou již časem ověřenou (Tereza Vlčková, Dita Pepe, Václav Chochola)..

Od konce r. 1999 připravoval Dům umění výstavy v sousedním bývalém kostele sv. Václava, jehož významově akcentovaný prostor s mnohými soudobými výtvarnými a zvukovými kreacemi nebývale souzněl (Jan Ambrůz, Ján Lastomírsky, Jindřich Štreit, festival Pohyb-Zvuk-Prostor). Tato činnost byla přerušena v roce 2002 pro nedobrý technický stav vnitřních omítek, ale i za tyto dva a půl roku se povedlo v tomto jedinečném prostoru uskutečnit řadu koncertů, festivalů a výstav, přednášek o výtvarném umění, performancí apod., povedlo se představit veřejnosti do té doby téměř neznámý a inspirativní prostor. Po vnitřní rekonstrukci kostela v něm Bludný kámen navázal na svou někdejší činnost koncertem avantgardní polské skupiny Stolik, dvěma ročníky festivalů Pohyb – Zvuk – Prostor, jehož vznik byl před deseti roky inspirován právě jeho syrovou krásou a konečně výstavou Místa, prostory, mezery, na které spolupracoval se sdružením Uff!Art.

Důležitou součástí činnosti Bludného kamenev Domě umění bylo pravidelné představování soudobé experimentální, improvizované a elektronické hudby prostřednictvím řady samostatných koncertů a tří festivalů, které se uskutečňovaly ve vlastním prostoru Domu umění, v bývalém kostele a v Moravské kapli. V sousední vinárně U Přemka pořádal Bludný kámen pravidelné jazzové, bluesové koncerty, stejně jako koncerty alternativního rocku, neofolku nebo etnické hudby. V celém rozsáhlém prostoru se uskutečnila dlouhá řada nejrůznějších performancí, netradičních divadelních, filmových představení, přednášek, literárních večerů, pořadů se soudobým tancem apod.

2009–2023

V letech 2008–2009 Bludný kámen provozoval prostor Galerie Albertovec na Opavsku, kde pořádal skupinové výstavy, plenéry a workshopy. Od roku 2009 (do r. 2020) organizoval koncerty soudobé „experimentální“ hudby a festival Pohyb-Zvuk-Prostor v Galerii výtvarného umění v Ostravě. Dodnes ve spolupráci Ostravským centrem nové hudby pořádá festival Minimaraton elektronické hudby jako součást Ostravských dnů.

Do Opavy se Bludný kámen po kratší přestávce vrátil v roce 2009, kdy Martin Klimeš společně s Tomášem Skalíkem založili Galerii Cella, která sídlila nejprve ve sklepních prostorách v historické budově Slezského zemského muzea (výstavy Ladislava Jezbery, Jana Krtičky, Lenky Klodové, skupin Pode Bal a Record,…), a následně ve sklepních prostorách v budově bývalého ředitelství SZM (Rafani, Jan Vytiska, Pavla Malinová, Jiří Ptáčník). Z technicky nevyhovujícího sklepení se Galerie Cella na počátku roku 2011 přesouvá do svých stávajících prostor na Matiční ulici. Od roku 2012 využívá pro výstavní program také Hovorny – dva prázdné výklenky po telefonních automatech v centru města.

V pořádání zvukových performancí a koncertů pokračoval Bludný kámen nejprve v prostoru Gottfrei a od roku 2014 většinu svých mimovýstavních aktivit přesouvá do Matičního domu vzdáleného jen několik desítek metrů od Galerie Cella. V Matičním domě zřizuje také knihovnu pro veřejnost (viz sekce Čítárna).

Od roku 2012 Bludný kámen pořádá několik výrazných mezinárodních skupinových a tematických výstav. Mezi nejvýraznější patří výstavní projekty Na houby /for John Cage (2012), do nějž se zapojilo více než 80 umělců a akce proběhla na 4 místech v Opavě, nebo výstavní projekt Znějící, rezonující, vibrující (2017), který patřil k nejrozsáhlejším výstavám věnovaným zvukovému umění u nás, a uskutečnil se na sedmi místech v Opavě a Ostravě. Mezi dalšími jsou to Body Varu (2013), Vy troubo! / pro Jiřího Koláře (2014), Předtím, teď, potom (2015), Hraniční (2016), λ ~ viditelné, neviditelné (2018), Souostroví (2020). V období covidu Bludný kámen uspořádal sérii online streamů Izolovaná spojení, která měla podpořit umělce a tvůrce v období zavřených klubů a galerií, a festival Pohyb–Zvuk–Meziprostor, který proběhl jako online prezentace videoperformancí, dokumentů a jiných audiovizuálních projektů. Od roku 2021 Bludný kámen část svých aktivit pořádá v Továrně Litultovice nedaleko Opavy (Pohyb–Zvuk–Prostor 2021 a 2022, Hear ME! 2021, aj.).

K činnosti Bludného kamene patří také vydávání katalogů a publikací. Kromě katalogů k výše zmíněným výstavním projektům vydal také knihu XXBK shrnující 20 let činnosti Bludného kamene nebo publikaci Po proudu zvuku, která doprovodila stejnojmenné výstavy Michala Kindernaye a Magdalény Manderlové. Spolu s dalšími knihami a publikacemi z dob působení Bludného kamene jsou k dispozici na vyžádání. V roce 2022 Bludný kámen ve spolupráci s Michalem Kindernayem a Magdalénou Manderlovou spustil webovou stránku Zvukyopavy.cz, která slouží jako zvukový archiv Opavy a okolí. Veřejnost na ni může vkládat libovolné terénní nahrávky společně s určením souřadnic místa, časem jejich nahrání a krátkým komentářem.