Jana Mercogliano: 0,0001-10000 lx

VýstavaGalerie Cella a Hovorny, Opava

JANA MERCOGLIANO
0,0001-10000 lx
Galerie Cella a Hovorny
8. 11. – 9. 12. 2018
zahájení proběhne 8. 11. v 17 hodin před Hovornami na Masarykově tř.

následně proběhne od 18 hodin zahájení výstavy Keitha Rowea a Uwe Bressnika ve Slezance (u nohy kostela)
Keith Rowe a Uwe Bressnik

Pro popsání fyzikálních vlastností veličin byly v průběhu staletí vytvořeny škály čísel, rovnic či grafů. Název výstavy Jany Mercogliano si z tohoto světa propůjčuje dvě číslice, reprezentující intenzitu viditelného světla: první znamená, že světlo v daném čase a prostoru téměř není, laicky můžeme tuto situaci popsat jako temnou noc. Naopak 10000 lumenů (lx) ukáže měřič světla za jasného dne. Skutečnost lze ovšem vnímat nejen racionálně, ale i lidskými smysly. Umění propojuje dva světy: galerijní prostředí umožňuje materializovat v konkrétním prostoru a čase to, co ze své podstaty žádnou matérii nemá. Mercogliano kombinuje vlastnosti dvou veličin, světla a zvuku. Zkoumání fyzikálních procesů a struktur je obecně jedním z hlavních témat autorky. Pro jejich zaznamenání většinou používá nejrůznější technologie a softwary, skrze které simuluje situace a sleduje limity konkrétních jevů.

Podobně je tomu i na výstavě v galerii Cella – světlo a zvuk určitým způsobem vyplňují místnosti a stávají se výstavním objektem. Neviditelné zvukové vlny se srážejí se světlem, které se vlní odlišně ve zcela jiné rychlosti a podobě, zároveň jsou na sobě závislé. V první místnosti je umístěn jediný, jasně ozářený objekt. Zář ostře kontrastuje s jeho vnitřkem, evokující totální temnotu vesmírné černé díry. Nejčernější barva, která byla lidmi vytvořena, pohlcuje světlo a zároveň stírá vnitřní hrany objektu. Druhá místnost je ponořená do tmy. Světlo je ovšem přítomné – jeho intenzita se z velké části odvíjí od aktivity návštěvníka, stejně tak i zvuková složka. Samotná podoba výstavy a galerie je tedy do velké míry určována vnějším hybatelem, který odkrývá temná zákoutí a zaplňuje prostor tóny s různou frekvencí. Stává se (více či méně aktivním) performerem, vytvářejícím dialog s technikou a s jejími výstupy, které následně vstřebává. Na pomezí vědeckého a uměleckého přístupu tak vzniká mikrovesmír, na jehož fungování a pravidlech se návštěvník ve značné míře podílí. Interaktivní audiovizuální zážitek je umocněn kontrastem s první místností, která je naopak nositelem ticha a tmy, na první pohled i nicoty. Černá díra však v sobě skrývá obrovskou energii, vsává a pohlcuje do sebe veškeré informace a nepouští nic ven. Nelze ovšem spočítat, vyčíslit a vůbec pozorovat dění v této hmotě, z našeho pohledu je to dění nezachytitelné, tedy pasivní. Jediné, co je jisté je, že existuje, jelikož vyplňuje nějaký prostor, ať už se jedná o umělecký objekt či místo ve vesmíru. V místnosti se zvukem jsou návštěvníci pohlceni synestetickým propojením zvuku a světla, jsou konfrontováni (a sami způsobují) aktivní dění, v přenesené představě symbolizující vše, co je viditelné a (alespoň rámcově) spočítatelné – svět, vesmírné objekty a fyzikální jevy z nich vycházející a s nimi spojené.

Tereza Špinková, kurátorka

Jana Mercogliano
web: studioverge.com
facebook: https://www.facebook.com/studiovergecom/
instagram: https://www.instagram.com/studioverge/