26. 6.  2020 – 19:00 – Klubovna Jeden Tag

Dvě kapely pohybující se mezi psychedelií, improvizací a krautrockem.

The Mond = Petr Vrba, Ken Ganfield, Pasi Mäkelä.

Raw Deal = Psychedelic free improv kraut z Napajedlí, Jihlavy a Rosic nad Labem.

Sólový koncert výjimečného básníka a hudebníka

Zahloubaný hlas Oldřicha Janoty nás zavádí do velmi subtilního světa představ a pocitů, kde každé slovo má kouzelnou moc vyvolat další asociace. Říkejme tomu třeba folkový minimalismus, ale pojmenovat a definovat něco tak křehkého je obtížné. O neuchopitelnosti nevšedního Janotova muzikantství a jeho myšlenkovém světě plném imaginace a zvláštních obrazů se píše tím nesnadněji, čím beznadějněji jim posluchač podlehne. A koho neosloví, tam je jakékoli další přesvědčování zbytečné.

Neúnavný hledač neprošlapaných cest, nezaměnitelný zpěvák a kytarista a básník Oldřich Janota začal vystupovat v sedmdesátých letech s folkovými baladami. Hrál s Jakubem Nohou a dalšími hudebníky ve skupině Pentagram. Hledání nových výrazových možností ho vedlo k založení souboru Mozart K. s nezvyklým nástrojovým obsazením a později k práci s experimentálním rockem a minimální hudbou ve spolupráci s Pavlem Richterem a Lubošem Fidlerem . Koncem 80. a počátkem 90. let byl členem improvizačních sdružení Jiná rychlost času a Společenství PAN a své první desky natočil za doprovodu viol da gamba Ireny a Vojtěcha Havlových. Od počátku 90. let vystupuje Janota především sólově s kytarou nebo taky i s kapelou Ora pro nobis, se kterou v roce 2014 vydal album Kojoko. V roce 2016 vydal v limitované edici 8CD box s názvem Ultimate Nothing, který obsahuje koncertní nahrávky, různé sessions, ale i archivní záznamy z domácích studií. Písně na sedmi z osmi CD  nikdy nebyly na CD vydány a mapují Janotovu tvorbu od roku 1982 do současnosti.

Na předvánočním opavském koncertě představí Janota svůj poslední hudební projekt „Zatlankou“. Jako hosté vystoupí Romana Šilhavá (housle, zpěv) a Ukina Yúna Janotová (zpěv, tanec).

30.9. – 22.11. 2019

Galerie Cella a Hovorny

Vernisáž: 29.9. v 18:00 před Hovornami, pokračování v Galerii Cella
Galerie Cella (Matiční 4) a Hovorny (Masarykova tř. – pod vchodem do bývalé pošty) v Opavě Kurátor: Vendula Kolářová a Martin Klimeš

Pořadatel: Bludný kámen, www.bludnykamen.cz

Výstava Jiřího Surůvky je propojena s předchozí výstavou Lenky Klodové. Oba tito umělci mají hodně společného, a proto kurátoři zvolili formát, ve kterém se výstavy obou umělců prolínají. Jiří i Lenka pracují s humorem, nadhledem, reagují na témata, která dlouhodobě ve společnosti rezonují a dotýkají se také problémů morálky. Narozdíl od ženského aspektu v případě Klodové si bude Surůvka pohrávat s podle něj “nepotřebnými chlapskými atributy”. Vzhledem k site – specific charakteru Jiřího akcí a instalací je výsledek často známý až v den zahájení výstavy. Část Surůvkovy instalace byla poodhalena v Hovornác již na vernisáži výstavy Vnitřní krása Lenky Klodové 8. října 2019.

Práce Jiřího Surůvky stojí především na médiu performance, ale umělec také pracuje s klasickými výtvarnými prostředky jako je malba, socha nebo objekt. Surůvkovy performance jsou často připraveny pro konkrétní místo a vstupují do veřejného prostoru. Jiří Surůvka organizuje také festival performance Malamut a v současné době působí na Ostravské univerzitě jako vedoucí ateliéru Nová média.

S přirozeností sobě vlastní tento umělec vystavuje a performuje po světě, jezdí na stipendijní pobyty a sympozia, ale jeho místo je v Ostravě, které mu je živnou půdou i důvodem k permanentní naštvanosti. Ve svém díle používá jazyk pop kultury a převrací jej proti ní, uplatňuje zřetelně ironický až zdánlivě cynický postoj, dokáže být nesmiřitelně krutý, zřetelně ironický, přímočaře odhaluje bídu a absurdnost přítomnosti. Jeho umění je výrazně společensky angažované. Surůvka se od poloviny devadesátých let podílí na rehabilitaci pozice společensko-politického uplatnění umělce v době, která tvůrci stále dává dostatek důvodů přinášet poselství o jejím pokřiveném smyslu, o trhlinách a propastech, které před nás staví, o bezútěšnosti, do které nás vsazuje nebo o samozřejmosti s níž tak činí. Surůvkovo dílo nebylo nikdy jen momentálním politickým apelem, vzkazem s krátkou dobou trvanlivostí, ale má obecnější platnost. Reaguje na aktuální společenské problémy, na problémy morálky, současným způsobem reflektuje nebezpečí válek, teroru, totality, davové psychózy a veškeré lidské blbosti. Surůvka uplatňuje dobře vyvinutý smysl pro černý humor, z jehož centra nevynechává ani sebe. Tím pomáhá sám sobě i příjemcům svého trudného poselství je překonat.

Předmětem zkoumání Lenky Klodové (*1969), se na výstavě Vnitřní krása v Galerii Cella stává vnitřní konstrukce organického těla. Tu autorka srovnává s fenoménem anatomických venuší a ilustruje jí učebnicovými obrázky. Médiem pro tuto práci je malba či omalovánka, která vyplývá z vizuální podoby učebnic.

Malba zároveň nabízí přívětivý kompromis – styk s „nechutným“ je zmírněn uměleckým řemeslem. Důležitým se také stává prostředí, do kterého autorka malby umisťuje. Stejně tak jako se orgány nacházejí hluboko pod kůži, uvnitř prostoru lidského těla a naplňují tak jeho funkce, tak se i autorčiny malby nacházejí ve vnitřním prostoru předmětů. Vzniká tak jednoduchá analogie, jde o vztah vnějšího „estetického“ prostoru a odrazujícího vnitřního, který však často dává celku smysl.

Na vernisáži Lenky Klodové bude v Hovornách současně zahájena část navazující výstavy Jiřího Surůvky Já, Poklad z Ové.

Lenka Klodová (*1969) studovala na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru designu prof. Otakara Diblíka, poté v ateliéru sochařství prof. Kurta Gebauera, a na stejné škole absolvovala doktorandské studium – obor volné a užité umění. Práce Klodové se zaměřují převážně na ženskost, tělesnost, sexualitu a mateřství. V současné době Klodová vede Ateliér tělového designu na brněnské Fakultě výtvarných umění.

Kurátoři: Vendula Kolářová a Martin Klimeš

  1. sál

SARROS (at)

Agnes Hvizdalek (at/no)

Jonáš Gruska (sk)

  1. sál

MUDDERSTEN (no/swe)

Kurt Liedwart (ru)

Angélica Castelló (mex/at)

POISONOUS FREQUENCIES (cz, at) & Joke Lanz (ch)

Dramaturgie letošní edice minimaratonu elektronické hudby nabízí na malém prostoru poměrně ambiciózní program, který během sedmi koncertů představí pestrou škálu tvůřčích přístupů více či méně využívajících elektronických prostředků. Ať už abstraktní vokalistka Agnes Hvizdalek, skladatelka a manipulátorka kazetových pásků Angélica Castelló, neskutečně vynalézavý zvukový umělec Jonáš Gruska či jeden z nejplodnějších hudebníků operujících na hranicích performance a body artu s improvizací a noisem Joke Lanz, i další letošní účinkující, všechny je spojuje kromě originální technické zručnosti a preciznosti především hledání nových neprobádaných cest, uplatňování svébytných tvůrčích přístupů, vynalézaní nových zvukových struktur, zkoumání hranic záměru a svobodného vývoje a naplňování původních konceptů dobrodružné zvukové architektury.

SARROS

Wolfgang Fuchs: gramofony

Veronika Mayer: elektronika

Lale Rodgarkia-Dara: elektronika, text

Precizní práce s detailem, trpělivé vyčkávání na ten správný moment pro ten správný zvuk, abstraktní koláže propletené jemným tkanivem zvukové textury, a nejen to v tvorbě rakouského tria Sarros evokuje snový svět v kterém posluchač snadno zapomene na existenci času.

http://turntabling.firstfloor.org

http://veronikamayer.com

http://artscience.uni-ak.ac.at/people/frau__lale_rodgarkia-dara

Jonáš Gruska

Slovenský umělec Jonáš Gruska je výrobcem extravagantních hudebních nástrojů a hlavní postavou stojící za značkou LOM. Ve své tvorbě se soustředí především na chaotické rytmy, zkoumání psychoakustických vlastností zvuku a terénní nahrávky. Vytvořil několik site-specific zvukových instalací založených na rezonančních vlastnostech prostorů a materiálů. Se svojí deskou Žaburina získal letos cenu Radio_Head Awards za experimentální album roku.

http://jonasgru.sk

Agnes Hvizdalek

Agnes Hvizdalek je rakouská improvizační hudebnice žijící střídavě v Oslu a ve Vídni. Už v útlém věku propadla nové hudbě a fascinaci lidským hlasem. Pro její abstraktní, avšak velmi pestrou vokální hudbu je charakteristické nepolevující prozkoumávání nových horizontů. Hvizdalek disponuje tolika vokálními výrazovými prostředky, že jsou srovnatelné s bohatě vybaveným syntezátorem. Vedle klasického pěveckého rozsahu používá též řadu hrdelních technik, širokospektrálně sípavých zvuků a rozšířených technik s mluvidly, všechno naprosto virtuozně a se smyslem pro výstavbu celku.

http://agneshvizdalek.at

MUDDERSTEN

Håvard Volden: elektrická kytara, magnetofony

Henrik Olsson: objekty, perkuse, kontaktní mikrofony

Martin Taxt: mikrotonální tuba, elektronika

Preparovaná kytara, bublající tuba, perkusivní elektronika nahrávaná a přehrávaná v reálném čase v páskových smyčkách spolu se všemi představitelnými způsoby elektronicky manipulovaného škrábání a tření, vytváří až nečekaně plynulou hudbu. A nejen to, koncerty Muddersten se vyznačují i poměrně silným vizuálním zážitkem, kdy je posluchači-divákovi umožněno doslova nahlížet do kuchyně zvukové alchymie. Zvukové světy, které hudebníci tvoří jsou mnohovrstevnaté a přes svou plynulost plné nečekaných zvratů. Na kontě má trio dvě velmi pozitivně přijímaná alba, obě vydaná na prestižní značce Sofa.

https://www.sofamusic.no/artist/muddersten

https://www.sofamusic.no/artist/havard-volden

http://bjornbergborg.blogspot.com/p/henrik-olsson.html

http://www.taxt.no

Angélica Castelló

Mexičanka, která se na sklonku milénia usadila ve Vídni, absolvovala akademické hudební vzdělání v Mexiku, Montrealu, Amsterdamu a Vídni. Castelló je výraznou osobností, která bezesporu patří k nepřehlédnutelným postavám současné hudby. Kromě vlastního hraní a komponování hudbu vyučuje a taktéž organizuje koncerty. Ačkoli dosud ctí starou hudbu (Ensemble fiori musicali), jejím nejpřirozenějším prostředím, v němž se pohybuje jako medúza ve vodě, je elektroakustická improvizace. S lehkostí vlastní měnlivému mořskému tvorovi kombinuje jak různá pojetí hry na subbasovou flétnu, tak i množství elektronických prostředků. Obdobně její skladby bývají většinou mnohovrstevnatou koláží zvuků ambientního charakteru, musique concrète, rozhlasového vysílání a několika míst s rozpoznanými otisky flétny.

http://castello.klingt.org/
https://soundcloud.com/ang-lica-castell

Kurt Liedwart

Ruský elektronik, grafický designér, soundartista, producent a zakladatel vydavatelství Mikroton Recordings, které od roku 2008 vydává elektronickou a ruchovou hudbu. Liedwart, který při svých vystoupeních vychází především ze hry na analogový syntezátor a široké palety elektronických udělátek, kombinuje elektoakustickou hudbu s digitální, noise s glitchem, přičemž se nechává inspirovat uměleckými hnutími, jako jsou Fluxus nebo akcionismus.

http://www.kurtliedwart.com/
http://www.mikroton.net/

POISONOUS FREQUENCIES & Joke Lanz

Joke Lanz: gramofony

Didi Kern: bicí

Tomáš Procházka: elektrická kytara

Petr Vrba: trumpeta, elektronika

Poisonous Frequencies je vlastně power trio, byť se do strhující energie jejich vystoupení plíživě – a podvratně – vkrádá instrumentální legrace a nadsázka. Petr Vrba objevuje možnosti elektrifikované trumpety přestrojené za elektrickou kytaru a Tomáš Procházka neustává ve svém hledání nejohavnějšího kytarového zvuku na světě. Didi Kern tluče do bubnu – ale strašně moc!

Je nám velkou ctí, že pozvání festivalu ke společnému vystoupení přijal švýcarský turntablista Joke Lanz, který je v Čechách dobře znám se svým již legendárním projektem Sudden Infant (letos slaví 30 let své existence). Lanz svým dílem rozšiřuje žánr noise o důležité dimenze. Tvoří hudbu, která vymetá zákoutí zaprášených ostrých ploch a bez jakéhokoli varování mění směr. Tím, že odmítá běžná industriální a noisová klišé, předvídatelný statický šum nebo monotónně valivé stěny útočného hluku, nutí posluchače následovat nepředvídatelnou cestu skrze divoké exploze své zvukové poezie plné smrtícího nadhledu.

http://www.suddeninfant.com

http://federsel.blogspot.cz

http://www.bulbul.at

http://vrrrba.cz/

Tereza Bonaventurová
LUXUS PRÁZDNOTY
Galerie Cella a Hovorny, Opava

Vernisáž: 7.8. 2019 v 18 h před Hovornami
Výstava potrvá do 5.9. 2019
Otevřeno: Po – Pá, 9-11 a 12-16 hod.

5.9. v 18 h se v rámci dernisáže uskuteční umělkyní komentovaná procházka Opavou na téma vizuálního smogu.

Kurátorka: Nela Bártová

„Procházím městem. Obrovská auta i krásné ženy se tyčí vysoko nad mou hlavou. Letmým pohledem zavadím o pětimetrovou vířivku plnou šťastných lidí. Proti nim mě zdraví stejně velký a stejně šťastný George Clooney. Zve mě na kafe. Domy jsou barevné jako duha a skládané z drobných fragmentů jako španělská mozaika. Nad nimi se vznáší nejmodernější verze nového mobilního telefonu. Vedle něj další a ještě jeden. Muzikálové hvězdy urputně tančí podél silnice a Sagvan Tofi jako Mýdlový princ si lascivně protahuje záda. Politici se srdečně usmívají, jsou upřímní a silní. Co se to děje? Je to sen? Halucinace z přepracování? Nebo snad verze absurdní budoucnosti? Bohužel. Je to odraz reality všedního dne. Je to reklama ve veřejném prostoru.“

Reklama ve veřejném prostoru je předmětem zkoumání projektu LUXUS PRÁZDNOTY, který se skládá z fotografického souboru a autorské publikace a který vychází z Tereziny diplomové práce v Ateliéru Fotografie u Lukáše Jasanského na FUD UJEP.
Publikace LUXUS PRÁZDNOTY – Knížka o reklamě ve veřejném prostoru chce být jakýmsi základním shrnutím tohoto jevu v českém prostředí za posledních bezmála 30 let. Má za cíl především prvotní seznámení s problematikou reklamy v českém veřejném prostoru a stručně zmínit její důležité aspekty, jako je historie a možná příčina, aktuální podoba i právní rámec, včetně možných řešení. Dále představuje důležité projekty a ukotvuje pojem v kontextu českého umění ve veřejném prostoru. Navíc by chtěla přinést zamyšlení, jaký to všechno má vlastně dopad na člověka, jeho psychický vývoj a vztah k prostředí ve kterém žije, jaké vizuální informace z veřejného prostoru získáváme. LUXUS PRÁZDNOTY tak nemá ambice předkládat pouze výčet strohých dat a informací, jako spíše se nořit do jádra problému z pohledu vizuálního umělce s akutní snahou současné situaci porozumět. Knížka se ptá, proč se vlastně lidé potřebují neustále otiskovat do prostoru kolem sebe? Nejedná se totiž jen o reklamní, politické, sociální či kulturní a náboženské poutače, u kterých jsou důvody k umístění celkem zřejmé, ale týká se to i umělců, graffiti writerů nebo všudepřítomných taggerů. Jako by každá volná plocha dráždila a volala po zakrytí.
Fotografický soubor pak zachycuje volné plochy fasád opavských domů, které na sobě nenesou žádné reklamní sdělení, žádnou informaci. Zásadním klíčem pro výběr takových domů bylo především jejich umístění na frekventovaném a tedy z hlediska marketingu lukrativním místě, takže by na těchto domech velkoplošná reklama být mohla nebo v minulosti dokonce byla či se nachází na budovách v jejich bezprostředním okolí. Základní premisou pak byla úvaha, že je v současné situaci daleko náročnější najít a ukázat domy, na kterých velkoplošná reklama není, než ty na kterých je.

Tereza Bonaventurová (* 1992) vystudovala v Ateliéru Fotografie u Lukáše Jasanského na FUD UJEP. S pomocí fotografického média se nejčastěji věnuje vizuální problematice veřejného prostoru, architektury a urbanismu, často s lehkým humorem. Doposud se její práce kromě Česka objevily také ve Španělsku, Turecku, či Německu, vydala také několik autorských publikací a současně se podílí na provozu Galerie Fotografic v Praze.
www.bonaventurova.com

Dialogy offline jsou sérií akcí ve veřejném prostoru probíhající v rámci výstavního projektu umělce Imricha Vebera. Imrich Veber: dialog offline | vernisáž Jako součást výstavního projektu bude mít veřejnost možnost setkat se u jednoho stolu se šesti hosty a pohovořit spolu na tři společensko-politická témata. Každý den po dobu trvání výstavy bude od 10 do 16 hodin mezi Slezským divadlem a Koulí na Horním náměstí umístěný stolek a dvě židle. Posezení má sloužit k otevření občanského dialogu a je přístupné každému bez rozdílu. V šesti vybraných termínech bude na jedné židli přitomen vždy jeden přizvaný host, ke kterému může kdokoliv přisednout a zahájit dialog na dané téma. 1. téma: LÉPE BUDE: Kdy se soukromé stává veřejným a naopak? ST 12.6. | 16 h | host: Imrich Veber, umělec, univerzitní pedagog, autor nápisu na Kouli PÁ 14.6. | 16 h | host: Tomáš Skalík, sochař, restaurátor, restauroval Kouli po Veberově zásahu 2. téma: Prosím vás, kde tu najdu centrum města? Od Slezanky k Bredovi. ST 19.6. | 16 h | host: Petr Stanjura, vedoucí odboru hlavního architekta města PÁ 21.6. | 16 h | host: Imrich Veber, umělec, univerzitní pedagog 3. téma: Češství a Evropa a co od ní očekáváme? ST 26.6. | 16 h | host: Nicole Horáková Hirschler, socioložka, univerzitní pedagožka ČT 27.6. | 16 h | host: Imrich Veber, umělec, univerzitní pedagog Zapojte se do veřejné diskuze!

Dialogy offline jsou sérií akcí ve veřejném prostoru probíhající v rámci výstavního projektu umělce Imricha Vebera.
Imrich Veber: dialog offline | vernisáž
Jako součást výstavního projektu bude mít veřejnost možnost setkat se u jednoho stolu se šesti hosty a pohovořit spolu na tři společensko-politická témata.

Každý den po dobu trvání výstavy bude od 10 do 16 hodin mezi Slezským divadlem a Koulí na Horním náměstí umístěný stolek a dvě židle. Posezení má sloužit k otevření občanského dialogu a je přístupné každému bez rozdílu.

V šesti vybraných termínech bude na jedné židli přitomen vždy jeden přizvaný host, ke kterému může kdokoliv přisednout a zahájit dialog na dané téma.

1. téma:
LÉPE BUDE: Kdy se soukromé stává veřejným a naopak?
ST 12.6. | 16 h | host: Imrich Veber, umělec, univerzitní pedagog, autor nápisu na Kouli
PÁ 14.6. | 16 h | host: Tomáš Skalík, sochař, restaurátor, restauroval Kouli po Veberově zásahu

2. téma:
Prosím vás, kde tu najdu centrum města? Od Slezanky k Bredovi.
ST 19.6. | 16 h | host: Petr Stanjura, vedoucí odboru hlavního architekta města
PÁ 21.6. | 16 h | host: Imrich Veber, umělec, univerzitní pedagog

3. téma:
Češství a Evropa a co od ní očekáváme?
ST 26.6. | 16 h | host: Nicole Horáková Hirschler, socioložka, univerzitní pedagožka
ČT 27.6. | 16 h | host: Imrich Veber, umělec, univerzitní pedagog

Zapojte se do veřejné diskuze!

Imrich Veber
dialog offline
Galerie Cella a Hovorny, Opava

Vernisáž: 11. 6. 2019 v 18 h před Hovornami
Výstava potrvá do 28. 6. 2019
Otevřeno: Po – Pá, 9-11 a 12-16 hod.

Kurátoři: Jakub Frank, Martin Klimeš

Dialog offline je výstavní projekt fotografa a vizuálního umělce Imricha Vebera. Veber v něm pojímá výstavu jako samostatné médium, které mu umožňuje vést nebo iniciovat společensko-politický dialog. Samotný umělecký akt probíhá mimo galerii a vstupuje do veřejného prostoru, který se Veberovi v poslední době stává hlavní vyjadřovací platformou (výstava Řekni mi zrcadlo, kdo je v zemi zdejší nejkrásnější, Billboart Gallery, Ústí nad Labem; aktivizace mezinárodního umělecko-politického činu Vote together, Česká republika; umělecký čin Lépe bude, socha Koule na Horním náměstí, Opava). Veber v Dialogu offline věnuje „návštěvníkům výstavy“, nebo v jeho případě spíše „účastníkům uměleckého aktu,“ vymezený prostor a čas k navázání dialogu s pozvanými hosty, které sám vybírá a v podstatě se tak stává kurátorem veřejné diskuze. Tu situuje na hlavní náměstí mezi opavskou radnici a městské divadlo, tedy na místo, které je přirozeným centrem dění veřejných a politických událostí a stalo se také místem Veberova umělecko-politického činu Lépe bude, který získal okamžitý ohlas širokého publika, online diskutérů, policie i médií (viz http://bit.ly/lepe-bude).

Více informací a harmonogram jednotlivých dialogů zveřejníme brzy na fb události a na webu.

Imrich Veber je vizuální umělec žijící v Opavě. Absolvoval na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě a na Katedře dějin umění v Olomouci, v současné době studuje doktorandské studium na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě a je asistentem v Ateliéru výtvarné fotografie Michala Kalhouse na Fakultě umění Ostravské univezity. Vydal několik uměleckých knih (Something Is Missing, 2017; Mejdan podle plánu, 2016; BLOK 62, 2014), se kterými se zúčastnil mezinárodních přehlídek v Evropě i USA, účastnil se zahraničních rezidencí a obdržel několik mezinárodních grantů a stipendií (BS project, Braunschweig, Německo; Visegrad fund for art residence, Košice, Slovensko; Fotofest, Houston, Texas, USA), samostatně vystavoval v Berlíně, v Košicích, v Opavě nebo v Ústí nad Labem, účastnil se mezinárodních přehlídek v Evropě a USA.
www.imrichveber.com
www.instagram.com/imrich.veber

 

30.5., 18:30, Nibiru, U Tiskárny 2, Ostrava

Švýcarsko-italské trio vytváří hudbu postavenou na nekonečném opakování zvukových vzorců. Jejich tvorba se dá charakterizovat jako akustická trans music s postjazzovými prvky. Široká škála zvukových textur se pomalu rozšiřuje a tvaruje dýcháním tří hudebníků, kteří udržují mezi tóny po celou dobu hraní vysoké napětí přenášející se do prostoru. Posluchač přestává vnímat čas navyklým způsobem, působivými repetitivními figurami je hypnotizován a přiveden do meditativního stavu, který se rytmickým zrychlováním a zvukovou gradací prohlubuje až k jakémusi stavu vytržení, po jehož vyvrcholení následuje úleva, zklidnění a pocit nahromaděné euforie.

Tripes ve složení Julien Pontvianne /klarinet/, Marco Quaresimin /kontrabas/ a Julien Chamla /bicí/ přijede do Ostravy s právě vydanou deskou „descendre-inventrer“ u pařížského labelu Gigantonium.

Koncert se koná v rámci dlouhodobého projektu Stará síť na novou hudbu.

 

Po tomto koncertě bude následovat v jeden Tagu Don Vito // Le singe Blanc

https://www.facebook.com/events/521227111699210/

Kontakty a otevírací doba

Bludný kámen, z.s.

Gudrichova 6,
746 01 Opava
bludnykamen@bludnykamen.cz
IČ: 66144108
Facebook
Youtube
Instagram
Newsletter

Galerie Cella

Matiční 4,
746 01 Opava
Út–Čt: 9–17

Hovorny

Masarykova tř. 22,
746 01 Opava
Po-Ne: 0-24

Matiční dům

Matiční 2,
746 01 Opava

Činnost Bludného kamene je finančně podpořena z dotace Ministerstva kultury ČR a Statutárního města Opava.