Seijiro Murayama & Jean Luc Guionnet, Alan Courtis | Pohyby-zvuky-prostory

KoncertGalerie výtvarného umění v Ostravě

Alan Courtis /ARG/ – kytara, elektronika, zvukové objekty

Alan Courtis je jedním z nejplodnějších experimentálních hudebníků v Argentině. Narodil se v Buenos Aires v roce 1972, vystudoval klasickou kytaru, klavír, hudební teorii a kompozici. Pracuje v oblasti zvukové tvorby, elektroakustické hudby, dronu, hluku, improvizace a kompozice. Hrál na elektrickou kytaru v různých kapelách a v roce 1993 spoluzaložil post psychedelickou skupinu Reynols. Jeho psanou hudbu hráli soubory po celém světě, byla vysílána v rádiích jako: BBC (UK) , WFMU (USA), SBS (Austrálie), Resonance-FM (UK), Ö1-ORF (Rakousko), CJSF (Kanada), WDR (Německo), Sveriges Radio (Švédsko), Radio France, NRK (Norsko), RTVE (Španělsko), WNUR (USA), Radio Nacional (Argentina) atd. Natočil hudbu pro četné filmy a videa, spolupracoval s dlouhou řadou světových osobností jako např.: Pauline Oliveros, Phill Niblock, Keiji Haino, Merzbow, Lee Ranaldo, Jim O’Rourke, Otomo Yoshihide, Eddie Prevost, Mats Gustafsson, Jaap Blonk, Okyung Lee a dalšími. Jeho koncerty se vyznačují experimentální povahou a kombinací užití terénních nahrávek a živé elektroniky s hrou na tradiční akustické a elektrické nástroje a nejrůznější zvukové objekty.

Seijiro Murayama /JAP/ – perkuse, hlas
Jean-Luc Guionnet /F/ – saxofon

Pokud někdo někdy navštívil koncert, na němž nezazněl z pódia ani jeden zvuk, tak to m.j. mohl být i koncert dvojice Seijiro Murayama a Jean-Luc Guionneta. V hypotetickém případě extrémní situace mohl takto jejich koncert znít, respektivé neznít, a přesto by případní posluchači nemuseli mít pocit, že byli ochuzeni. Oba hudebníci jsou mistři svého oboru a jednotlivé tóny a zvuky do prostoru, který si hraním vytvoří, dosazují s citem pro detail a s přehledem po celku odvíjejícího se hudebně-zvukového tvaru. Jejich produkce je postavena na improvizaci, redukci zvukového materiálu a kontrastech. Každý prostor, každá situace vytváří jinou atmosféru, jiné akustické prostředí, jinou vibraci a energii. Pro tvůrce, který dokáže tyto kvality přiměřené vnímat, mohou znamenat výrazné předurčení celé produkce. Jejich proměna a reakce na aktuální práci hudebního partnera potom dále vede hudbu svým předem netušeným prostorem. Seijiro i Jean-Luc se vědomě omezují ve využití hudebních a zvukových prostředků. Jejich cílem není efektnost, vnější bohatost či dokonce upovídanost, ale naopak soustředění se na přesnost – prostorovou, časovou a významovou. Redukci hudebního materiálu tak obrací ve svůj prospěch. Jedním z pilířů jejich tvorby jsou zvukové kontrasty – ticha a hluku, dlouhých a krátkých tónů, měkkých a ostrých zvuků, rytmických úderů a nekonečně dlouhého tónu. Jednotlivé zvuky jsou v neustálém napěti s tím co zaznělo, zní a bude znít. Hudba Seijira Murayamy a Jean-Luc Guionneta evokuje černobílou japonskou kaligrafii, ovšem pojatou současnými zvukovými prostředky.

vstup volný