Jiří Surůvka: Já, Poklod z Ové

PerformanceExhibitionCella Gallery and Hovorny, Opava

30.9. – 22.11. 2019

Galerie Cella a Hovorny

Vernisáž: 29.9. v 18:00 před Hovornami, pokračování v Galerii Cella
Galerie Cella (Matiční 4) a Hovorny (Masarykova tř. – pod vchodem do bývalé pošty) v Opavě Kurátor: Vendula Kolářová a Martin Klimeš

Pořadatel: Bludný kámen, www.bludnykamen.cz

Výstava Jiřího Surůvky je propojena s předchozí výstavou Lenky Klodové. Oba tito umělci mají hodně společného, a proto kurátoři zvolili formát, ve kterém se výstavy obou umělců prolínají. Jiří i Lenka pracují s humorem, nadhledem, reagují na témata, která dlouhodobě ve společnosti rezonují a dotýkají se také problémů morálky. Narozdíl od ženského aspektu v případě Klodové si bude Surůvka pohrávat s podle něj “nepotřebnými chlapskými atributy”. Vzhledem k site – specific charakteru Jiřího akcí a instalací je výsledek často známý až v den zahájení výstavy. Část Surůvkovy instalace byla poodhalena v Hovornác již na vernisáži výstavy Vnitřní krása Lenky Klodové 8. října 2019.

Práce Jiřího Surůvky stojí především na médiu performance, ale umělec také pracuje s klasickými výtvarnými prostředky jako je malba, socha nebo objekt. Surůvkovy performance jsou často připraveny pro konkrétní místo a vstupují do veřejného prostoru. Jiří Surůvka organizuje také festival performance Malamut a v současné době působí na Ostravské univerzitě jako vedoucí ateliéru Nová média.

S přirozeností sobě vlastní tento umělec vystavuje a performuje po světě, jezdí na stipendijní pobyty a sympozia, ale jeho místo je v Ostravě, které mu je živnou půdou i důvodem k permanentní naštvanosti. Ve svém díle používá jazyk pop kultury a převrací jej proti ní, uplatňuje zřetelně ironický až zdánlivě cynický postoj, dokáže být nesmiřitelně krutý, zřetelně ironický, přímočaře odhaluje bídu a absurdnost přítomnosti. Jeho umění je výrazně společensky angažované. Surůvka se od poloviny devadesátých let podílí na rehabilitaci pozice společensko-politického uplatnění umělce v době, která tvůrci stále dává dostatek důvodů přinášet poselství o jejím pokřiveném smyslu, o trhlinách a propastech, které před nás staví, o bezútěšnosti, do které nás vsazuje nebo o samozřejmosti s níž tak činí. Surůvkovo dílo nebylo nikdy jen momentálním politickým apelem, vzkazem s krátkou dobou trvanlivostí, ale má obecnější platnost. Reaguje na aktuální společenské problémy, na problémy morálky, současným způsobem reflektuje nebezpečí válek, teroru, totality, davové psychózy a veškeré lidské blbosti. Surůvka uplatňuje dobře vyvinutý smysl pro černý humor, z jehož centra nevynechává ani sebe. Tím pomáhá sám sobě i příjemcům svého trudného poselství je překonat.