Projekt Moving Orchestra vznikl z dlouhodobého zájmu o improvizaci a její funkci na současné scéně živého umění. Improvizace na jevišti vnímáme jako jednu z nejodvážnějších disciplín – vyžaduje bytí v momentu, soustředění, napojení na situaci a diváka. Divák má naopak možnost přímo se účastnit tvůrčího procesu, spojuje se s daným místem a časem na jiné rovině a prohlubuje tak zážitek z daného místa. Důležitým aspektem je pro nás interakce mezi uměleckými žánry; v tomto projektu se propojuje tanec, hudba a architektonický prostor lokace. Věříme, že propojování žánrů a jejich přímá integrace v momentě vzniku otevírá pro diváka hned několik možností, jak se s představením spojit. Inspiruje nás především síla jednotlivých lokací v různých regionech, které původně živému umění nesloužily, ale mají určitou silnou historii a svůj specifický ráz. Oživení těchto míst hudebně-tanečními intervencemi, které reagují na specificitu a krásu jednotlivých lokací, přináší divákovi jiný pohled a zážitek. Vědomě spojuje místní komunitu se známými lokacemi z jejich okolí a posiluje se tak pouto a úcta k místu, krajině, vlastní historii. Projektem rádi přispíváme k budování zájmu o veřejný prostor a jeho vývoj formou přímého zážitku.

tanec: Inga Mikshina, Jana Novorytová, Daniel Raček

hudba: Elia Moretti (perkuse, vibrafon), Tomáš Mika (banjo), Petr Vrba (trumpeta)

vizual/projekce: Michal Kindernay

Pavel Zlámal – klarinety/saxofony, Juraj Valenčík – kontrabas, Vladimír Třebický – bicí, Peter Graham – piano & Jan Horváth

Avantgardní Next Phase vznikla pod vedením klarinetisty, saxofonisty, improvizátora a experimentátora Pavla Zlámala již roku 2010. Kapela jazzových obrysů však dalekými žánrovými přesahy staví intenzitu hudebního sdělení nad stylovou čistotu. Po EP „Six Modes“ (2013) vydala své debutové album s názvem „Underneath“ (2014). Nyní opět připravuje vydání nové desky. „Věnujeme se hned od počátku autorské tvorbě, inspirováni nejen jazzem, ale silně též hudbou soudobou a experimentální s výraznou orientací na improvizaci“, přibližuje zaměření kapely její leader Pavel Zlámal a dodává: „Těžíme z myšlenkové otevřenosti hráčů a neortodoxního pojetí jazzového odkazu.“ Členové kapely tak neohroženě opouštějí bezpečné vody všeobecně ustanovených pravidel, odhodláni hledat a nalézat své vlastní „příští fáze“ hudebních souvislostí. Autorské kompozice, dirigování i příznačně neohraničený prostor pro improvizaci ponechává hudbě NP její živelnou podstatu a nenutí ji oblékat nablýskanou nekonfliktní uniformu většinových hudebně-estetických požadavků.

Jan Horváth je umělec, hudebník hráč na bicí nástroje, pedagog. Ojedinělá postava současného pražského undergroundu. Aktivní hráč pražské scény, objevuje se v rozmanitých formacích od symfonických těles přes jazz/blues nebo indie scénu. Mimo působení na poli hudebním je též výtvarník, herec a performer. Ve spojení s brněnskou avantgardní Next Phase rozvíjí interaktivní pojetí guerillové performance, v jejímž rámci kombinuje prvky tance i absurdního divadla.

performance (body, electronic music, projection)

Apnoe je podle lékařského výkladu zástava dechu. Ta může být na určitý čas způsobena vůlí jedince, ale objevuje se také při některých těžkých nemocech a bývá doprovázena sníženou hladinou kyslíku a zvýšenou tepovou frekvencí. Do povědomí lidí se tento stav dostává také prostřednictvím dětských her s cílem, kdo déle vydrží bez nádechu, při potápění, při škrcení, při erotických praktikách, při očistných rituálech. Změny hladiny kyslíku a kysličníku uhličitého vyvolávají změněné stavy vědomí, transcendentní zážitky a situace na hraně života a smrti. Představení se stává metaforickým ztělesněním všech těchto potenciálních prožitků a přitom zůstává samostatným estetickým útvarem spojujícím pohyb, obraz a zvuk do jednoho vyššího celku.

Sandrine Lascaux je performerka pracující v Zwann ei kolektivu od roku 1998. Zabývá se tancem, pohybem a přesahy do filozofie, literatury, zvukové poezie, filmu a multimediální tvorby. Praktikuje tanec butó, který vychází z vnitřní transformace představ do vnějšího pohybu performerova těla. Na univerzitě v Le Havre píše a přednáší o současné španělské a francouzské literatuře. Druhým významným členem tvůrčího kolektivu Zwann ei je Guillaume Gargaud. Je to skladatel, kytarista, hráč na elektronické nástroje, improvizátor. Narodil se v roce 1979 a na svém kontě již má tucet vydaných alb. Skládá hudbu k současnému tanci, filmu, vytváří zvukové instalace, improvizuje s různými hudebníky. Při své hře na kytaru objevuje nové zvuky a využívá rozšířeného způsobu hraní. Poslech jeho zvuků a tónů se vždy stává dobrodružstvím a představením nových nečekaných cest.

Pořádá Plato

Rakouskoamerická dvojice Jasmin Schaitl a William Bilwa Costa vystupují jako tvůrčí pár od roku 2013. Od té doby se účastnili dlouhé řady performancí, workshopů, festivalů, sympozií a rezidenčních pobytů po celé Evropě, Mexiku, Spojených státech amerických atd. Jejich veřejné prezentace – vystavování, vystupování, vedení dílen apod. jsou vyjádřením práce této dvojice s časem, prostorem, repeticí a zmnožováním estetické informace. Podstatným dílem jejich tvorby je meditační praxe s významy a smyslem obrácejícími se především k aktérům samotným, ale způsob, kterým své poselství komunikují, umožňuje bezprostředně vnímat estetické obsahy i všem ostatním přítomným. Akce Jasmin a Bilwy jsou události založené na opakování jakoby rituálních pohybů, elementárních dějů, na uplatnění repetitivních zvuků a na důrazu na trvání, na zkoumání času, při němž se odehrávají. Akcent na komunikaci a kooperaci společně s poukazem na otevřenost a nekonečnost vytváří z jejich performancí obsahově i vizuálně působivé poselství.

Martin Küchen – Saxophones, electronics, composition
Ryuzo Fukuhara – dance, choreography

„Killing the houses, killing the trees“ je představení plné intenziity, ticha, zvuků a citlivého jazyka pohybu lidského těla, v němž spojili své síly švédský improvizátor Martin Küchen a butó tanečník japonského původu Ryuzo Fukuhara. Koncert se uskuteční v rámci projektu Pohyby, zvuky, prostory.

Ryuzo Fukuhara studoval společně s mezinárodní legendou Minem Tanakou, byl členem jeho taneční skupiny a od roku 1989 vystupuje se svými performancemi v Japonsku a na mezinárodní scéně ve spolupráci s řadou špičkových hudebníků, performerů atd. V současnosti vede Alchemic Sisters, mezinárodní skupinu tance butó, kterou založil v Paříži v roce 2001. Podílel se rovněž na organizaci několika tanečních dílen ve Francii a České republice.
Tanec butó je velmi originální především tím, že od tanečníka vyžaduje schopnost transformace vnitřních obrazů a pocitů do fyzického pohybu. Navíc klade velký důraz na mentalitu tanečníka. Butó nevyžaduje jistou formu jako klasický balet nebo moderní tanec, naopak projev a výsledek je ponechán zcela na tanečníkovi. Podle Fukuhary tanečník butó potřebuje silnou a nepřetržitou motivaci pro udržení fyzického pohybu a zároveň musí být vybaven pohotovým vědomím, které mu umožní okamžitě rozvést pohyb v různých variacích. Existuje tolik způsobů butó, kolik je tanečníků, a proto je možné butó považovat za nepřetržitou snahu o hledání výrazu v tanci a odpověď na otázku, co tanec znamená.

Martin Küchen, patří mezi významné experimentátory využívající rozšířené možností hry na klasický hudební nástroj. Küchen hraje na saxofony, ale zcela jinak, než by se dalo očekávat.Často používá nečisté chvějivé zvuky vznikající přefukováním a odlišnou prací s prouděním vzduchu v ústech i v útrobách nástroje. Při poslechu Küchenova hraní máme dojem, že jsme se ocitli někde v africké džungli a jindy zase třeba na vietnamském tržišti. Technika hraní u tohoto hráče, který začínal jako rocker a prošel i zřetelnými jazzovými vlivy, je nedílnou součástí tvůrčího výrazu, nese jasné poselství.

Česko-rakouský improvizační projekt spojuje vodní zvuky se současným tancem a hudbou.

Základní hudební hladinou jsou různé proměny zvuku vody – kapání, šplouchání, přelévání, víření, k tomu se v různých dynamických odstínech přidávají rozmanité zvuky saxofonu či basklarinetu. Tyto zvukové vlny se spojují s tancem. Otevřená improvizace dává prostor k vzájemnému ovlivňování hudby a tance, střídání rozmanitých poloh od nejjemnějších barev až po expresivní prvky.

Tanečnice a choreografka Veronika Kolečkářová se pohybuje ve světě současného tance, saxofonista a basklarinetista Radim Hanousek v jazzu a současné improvizované hudbě, „vodní hudebník“ Florian Tilzer v obou světech.

Kontakty a otevírací doba

Bludný kámen, z.s.

Gudrichova 6,
746 01 Opava
bludnykamen@bludnykamen.cz
IČ: 66144108
Facebook
Youtube
Instagram
Newsletter

Galerie Cella

Matiční 4,
746 01 Opava
Po-Pá: 9-11 12-16

Hovorny

Masarykova tř. 22,
746 01 Opava
Po-Ne: 0-24

Matiční dům

Matiční 2,
746 01 Opava

Činnost Bludného kamene je finančně podpořena Ministerstvem kultury ČR a městem Opava. Bludný kámen spolupracuje s Galerií výtvarného umění v Ostravě.